5
Přístaviště Luka Costigana vybíhalo z Atlantiku jako nějaký primitivní pazourek, tvořený třemi budovami – skladištěm, dílnou a kanceláří. Ta z nich byla nejmenší a nejvzdálenější; tvořila jakýsi pomyslný hrot. Nalevo od kanceláře stála čelem k oceánu budova skladiště bez oken. Napravo, rovněž čelem k oceánu, byla dílna.
Dílna měla stěny z překližky, střechu z vlnitého plechu a dvoje velká zvýšená vrata směrem k oceánu. Budova byla asi pětadvacet metrů dlouhá a patnáct metrů široká a na jednom konci, hned za stojanem s malými stěžni a lanovím, měla dveře. Na dveřích byl nápis VSTUP ZAKÁZÁN a vedly do truhlářské dílny, kde Luke a Bobby (a každý, koho si Luke čas od času najal) dělali tesařské práce. Hned za dveřmi visela skříňka s označenými klíči ke všem člunům v přístavišti a napravo od ní stály police s hřídelemi, kormidly, svinovacími lany a dalšími náhradními díly. Uvnitř byla ještě elektrická pila, hoblovka, bruska a vrtačka. Místnosti za truhlářskou dílnou se říkalo strojovna a Luke tam s místními mechaniky opravoval lodní motory. Kolem stěn se táhly lavice s nářadím a součástkami. Na řetězové kladce uprostřed každou chvíli visel nějaký motor. U jedné stěny stála zkoušečka na zapalovací svíčky, kompresor, který patřil jednomu opraváři z ostrova Saddlebunch, a prací nádrž.
Tuhle část dílny oddělovala od větší části překližková příčka a drátěná síť, natažená z horního okraje příčky k trámu na stropě. Luke téhle části říkal lakovna, přestože se tam vykonávaly i jiné činnosti než jenom lakování. Zvýšenými vraty vedoucími do lakovny mohly projít až deset metrů dlouhé čluny, které potřebovaly spravit dno, vyměnit hřídel nebo vrtuli či jakoukoli opravu, kterou nebylo možno provádět ve vodě. V dílně se navíc daly opravovat přívěsné lodní motory a byla tam i zkušební nádrž. Na policích nebo na podlaze obvykle ležely motory, kozy na řezání dřeva a krabice prázdných plechovek od oleje, plechovky s barvami a láhve ředidla, na stěnách visely umaštěné kombinézy, pod pracovními stoly se válely prázdné láhve od koly a nečinně tam odpočívaly skluzné sáně. V truhlárně bylo rozhodně čistěji, vonělo to tam pilinami a elektrické stroje vyvolávaly dojem soběstačnosti.
Když Willy s puškou přivedl Luka do lakovny, už tam bylo osm lidí.
Jason předtím ještě zavolal na Key West. „Nebude vám vadit, když si zavoláme meziměsto, viďte?“ zeptal se Luka a vzápětí požádal spojovatelku o číslo. Když se dovolal, řekl jenom: „Arture?“ (Pauza.) „Tady Jason.“ (Pauza.) „Jsme hotoví. Můžete vyrazit.“ A zavěsil. Ať byl Artur kdokoli, Luke měl pocit, že a) je celkem málomluvný a b) dokáže pochopit ty nejstručnější příkazy svého šéfa. Očividně pobýval na Key Westu. A bylo zřejmé, že se odtud chystá odjet. Pokud Luke uvažoval správně, Artur měl zamířit na Ocho Puertos; proč by jinak Bennymu a Jasonovi záleželo na tom, aby měl městečko pod kontrolou, než mu zavolají?
Jason pozoroval vrásku na Lukově čele a možná si říkal, jestli Luke až příliš nepřemýšlí. „Odveď pana Costigana k ostatrum, Willy,“ přikázal mládenci s řídkým světlým knírkem.
Willy zabručel, s hranou poslušností přiložil po vojensku pušku k líci a řekl: „Jdeme, Costigane.“
Luke se postavil a vratkým krokem zamířil ke dveřím. Ještě než otevřel, zastavil se, otočil se na Jasona a s úsměvem se ho zeptal: „Určitě to tady zvládnete beze mě?“
Nedokázal si vysvětlit, proč měl právě v téhle chvíli potřebu s tím mužem vtipkovat. Věděl však, že není ani trochu přípraven na to, co bude následovat.
Jason se líně otočil od telefonu a bez sebemenšího náznaku úsměvu pohlédl na Luka. „Myslím, že tady žádnýho mrzáka potřebovat nebudeme, pane Costigane,“ řekl, aniž ho přestal pozorovat. Lukovi ztuhl úsměv na rtech a najednou zbledl v obličeji. Otevřel vnitřní dveře, pak vnější drátěnou sít a vyšel z kanceláře s Willym v patách. Potichu kráčeli k dílně. Zdálo se, že Luke protežuje zdravou nohu víc než kdy jindy.
Willy mu zaryl hlaveň pušky do zad.
„Dovnitř,“ řekl a otevřel dveře s nápisem VSTUP ZAKÁZ…
