35
Přijímací obřad
Mark Charon se ocitl v poněkud obtížné situaci. Skutečnost, že byl zkorumpovaný policista, z něj ještě nedělala hlupáka. Uvažoval velmi opatrně a analyticky a pokud dělal chyby, nebyl k nim slepý. Přesně k takovému zamyšlení došlo, když vleže na posteli zavěšoval telefon po rozhovoru s Pobřežní stráží. Jako první ho napadlo, že Henry nebude rád, až se dozví, že jeho laboratoř zmizela a s ní i tři lidé. Ještě horší bylo, že nejspíš přišli o velké množství drog, a dokonce ani Henryho zásoby nebyly nekonečné. Nejhorší bylo, že ta osoba nebo osoby, které to udělaly, nikdo vlastně neznal, a chtěly - co vlastně?
Věděl, kdo je Kelly. Dokonce si zrekonstruoval události až k té ohromné náhodě, že zrovna Kelly sebral Pam Maddenovou z ulice, zrovna toho dne, kdy byl odstraněn Angelo Vorano, a že Pam byla na palubě Kellyho lodi ani ne sedm metrů od kutru Pobřežní stráže po oné bouřlivé noci, která mu přivodila mořskou nemoc. A teď se po něm shání Em Ryan a Tom Douglas, a dokonce požádali Pobřežní stráž, aby se po něm podívala. Proč? Průběžný pohovor s nepřímým svědkem se vyřizoval většinou po telefonu. Em a Tom pracovali na vodotryskové vraždě a kromě toho i na těch dalších, ke kterým začalo docházet o pár týdnů později. „Bohatý flákač“, to řekl Henrymu, ale zajímal se o něj nejlepší tým na vraždy v oddělení, přímo se zapletl s jednou přeběhlicí z Henryho organizace, měl loď a žil nedaleko od laboratoře, kterou ten blbec Henry pořád používal. To byla prostě příliš dlouhá a nepravděpodobná souhra náhod, kterou zhoršovalo ještě poznání, že Charon už není policistou vyšetřujícím zločin, ale spíš zločincem, který je zapletený do vyšetřovaných zločinů.
Na poručíka uloženého v posteli to poznání dolehlo překvapivě těžce. Nějak ho zatím nenapadlo takhle o sobě uvažovat. Charon byl přesvědčen, že je nad to povznesený, že se jen dívá, občas zasáhne, ale není zapletený do toho, co se před ním rozvíjí. Nakonec měl přece nejdelší řetězec úspěchů v historii oddělení narkotik, završený osobní likvidací Eddieho Morella, což byla možná nejkrásnější akce jeho kariéry - o to lepší, že zlikvidoval skutečného dealera promyšlenou vraždou před očima šesti jiných policistů a pak to nechal prohlásit za čistou sebeobranu, což mu vysloužilo placenou dovolenou nádavkem k tomu, co mu zaplatil Henry. Připadalo mu to jako obzvlášť podařená hra, ne zas tak vzdálená od práce, za kterou ho platili občané města. Muži žijí svými iluzemi a Charon se od ostatních nijak nelišil. Ne že by si říkal, že to, co dělá, je v pořádku, ale spíš se prostě soustředil na ryby, které mu předhazoval Henry, a tím odstraňoval z ulice každého dodavatele, který ohrožoval Henryho pozici na trhu. Jelikož mohl kontrolovat, co který jeho detektiv vyšetřuje, skutečně dokázal zajistit celý místní trh pro jednoho dodavatele, o kterém neměl ve svých spisech žádnou kloudnou informaci. Tím pádem mohl Henry rozšířit činnost a upozornit na sebe Tonyho Piaggiho a získat jeho konexe na východním pobřeží. Brzy, a on to Henrymu řekl, bude nucen dovolit svým lidem přiživovat se na okrajích jeho podnikání. Henry pochopil - nepochybně po poradě s Piaggim, který byl natolik chytrý, že jemnůstkám této hry rozuměl.
Ale kdosi vhodil do této vysoce hořlavé směsi sirku. Informace, kterou Charon měl, vedla jen jedním směrem, ale ne dost daleko. Takže se bude muset dozvědět víc, ne? Charon chvíli přemýšlel a zvedl telefon. Musel volat na tři místa, než obdržel správné číslo.
„Státní policie.“
„Sháním kapitána Joye. Tady je poručík Charon, městská policie Baltimore.“
„Máte štěstí, pane. Zrovna se vrátil. Vydržte chvilku.“ Hlas, který se potom ozval, zněl unaveně.
„Kapitán Joy.“
„Haló, tady je poručík Charon, Mark Charon, městská policie. Dělám v oddělení narkotik. Slyšel jsem, že jste zrovna kápli na něco velkého.“
„Dalo by se říct.“ Charon slyšel, jak druhý muž spokojeně a zároveň vyčerpaně dopadá na židli.
„Mohl byste mě v rychlosti informovat? Možná mám k tomu taky nějaké info…
