Svědectví (Stephen King)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 15

Do půlnoci chyběly dvě minuty.

Patty Greerová, sestřička, která se Stuovi snažila změřit tlak, když začal stávkovat, si na sesterně listovala v magazínu a čekala, až bude čas jít zkontrolovat pana Sullivana a pana Hapscomba. Hap bude ještě vzhůru a bude se dívat na televizi. Nebudou s ním potíže. Rád žertuje, že by bylo těžké štípnout ji přes její hermetický oblek do zadku. Pan Hapscomb má strach, ale je kooperativní, ne jako ten strašný Stuart Redman, který se na vás jenom dívá a neřekne ani bů. Pan Hapscomb je, jak si Patty Greerová říkala, „správňák“. Podle ní se pacienti dali rozdělit na dvě kategorie: „správňáci“, a „prďolové“. Patty, která si v sedmi letech zlomila nohu při jízdě na kolečkových bruslích a od té doby nestrávila ani den v posteli, měla s „prďolama“ pramalou trpělivost. Buď jste opravdu nemocný a pak jste „správňák“, nebo hypochondrický „prďola“, který ubohé pracující dívce jenom přidělává starosti.

Pan Sullivan bude spát a probuzený bude nepříjemný. Nebyla to její vina, že ho bude muset vzbudit a myslela si, že by to pan Sullivan mohl pochopit. Měl by být jen rád, že má tu nejlepší péči, kterou mu vláda může poskytnout, a navíc zadarmo. A taky mu to řekne, jestli se dnes v noci bude chovat jako „prďola“.

Ručičky se potkaly na dvanáctce; byl čas vyrazit.

Vyšla ze sesterny a kráčela chodbou k bílému pokoji, kde ji napřed postříkají sprejem a pak jí pomůžou do obleku. V půli cesty ji začalo šimrat v nose. Z kapsy vytáhla kapesník a třikrát do něj lehce kýchla. Kapesník vrátila na místo.

V soustředění na nadcházející střetnutí s mrzoutským panem Sullivanem nepřikládala kýchnutí žádnou důležitost. Možná to je jenom slaboučký projev senné rýmy. Na pokyn, který byl červeným písmem napsán na sesterně, ani nepomyslela. Pokyn zněl: OKAMŽITĚ NAHLAŠTE VŠECHNY I TY NEJMENŠÍ PŘÍZNAKY NACHLAZENÍ VAŠEMU NADŘÍZENÉMU. Bojí se, že to, co měli ti chudáci z Texasu, by se mohlo rozšířit mimo zapečetěné pokoje, ale věděla také, že i pro nejmenší virus je nemožné proniknout do uzavřeného prostředí bílých obleků.

Nicméně po cestě k bílému pokoji nakazila zřízence, doktora, který se právě chystal odejít, a další sestru na cestě na půlnoční obchůzku.

Začal nový den.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024