KAPITOLA 85
„A vida, akce,“ upozornil Vasco. Z domu Kendallových vycházeli dva chlapci. Jeden byl takový tmavý, v baseballové čapce a s nohama trochu do O. Ten druhý byl světlejší a také si vykračoval v čapce. Na sobě měl plátěné kalhoty a sportovní tričko.
„To vypadá na Jamieho,“ řekl Vasco a zařadil rychlost.
Pomalu jeli vpřed.
„Já nevím,“ namítla Dolly. „Mně se úplně nezdá, že je to on.“
„To ta čepice,“ uklidňoval ji. „Prostě se ho zeptej.“ Dolly stáhla okénko. Zavolala: „Jamie, prosím tě?“
Chlapec se otočil. „Ano?“
Dolly vyskočila z auta.
Henry Kendall na počítači aktivoval TrackTech, když zvenčí uslyšel pronikavý jekot. Okamžitě věděl, že je to Dave. Vyskočil a rozběhl se ke dveřím. Lynn mu byla v patách, vyběhla z kuchyně. Všiml si ale, že Alex zůstala uvnitř a popadla svého syna Jamieho do náruče. Vypadala vyděšeně.
To, co viděl, Davea zmátlo. Jamie mluvil s tou ženou ve velkém bílém autě a ona vyskočila a chytila ho. Daveovi bylo nepříjemné útočit na samice, a tak se díval, jak ta žena Jamieho popadla, odtáhla ho kolem auta dozadu a otevřela zadní dveře. Dave uvnitř uviděl muže v bílém plášti a spoustu lesklých nástrojů, které ho polekaly.
Taky Jamie byl asi vyděšený, protože se najednou rozječel a žena za ním zabouchla dveře.
Než se auto rozjelo, Dave zařval a zezadu na něj skočil, přidržel se kliky. Bílé auto vyrazilo prudce vpřed a pořád přidávalo. Dave se držel vší silou, aby neztratil rovnováhu. Když se mu povedlo pořádně se zachytit, přitáhl se nahoru, aby viděl zadními okénky dovnitř. Spatřil, jak se ten muž v plášti a ta žena snaží dostat Jamieho na lehátko a připoutat ho tam. Jamie křičel.
Davea se zmocnil vztek, vycenil zuby a zabouchal na dveře. Žena vzhlédla. Zřejměji šokovalo, že Davea vidí. Křikla něco na řidiče.
Řidič začal autem prudce kličkovat. Dave měl co dělat, aby se udržel kliky. Když s ním auto zase jednou smýklo, natáhl se co nejvýš a zachytil se světel nade dveřmi. Vytáhl se na střechu sanitky. Hrozně tu foukalo. Ležel na břiše a pomalu se plazil vpřed. Auto přestalo kličkovat a trochu zpomalilo. Zevnitř slyšel křik.
Lezl dál.
„Setřásli jsme ho!“ volala Dolly, když vyhlédla zadním oknem.
„Co to bylo?“
„Vypadalo to jako opice!“
„To není opice, to je můj kamarád!“ rval se s ní Jamie. Při tom mu spadla baseballová čapka a Dolly uviděla, že má tmavohnědé vlasy. Zeptala se: „Jak se jmenuješ?“
„Jamie. Jamie Kendall.“
„No nazdar,“ řekla.
„Kristepane,“ vztekal se za volantem Vasco. „Tys chytla špatnýho kluka?“
„Říkal, že se jmenuje Jamie!“
„Ale není to on. Kristepane, ty jsi idiot, Dolly. Tohle je únos.“
„Moje chyba to není –“
„Ne? A čí teda asi?“
„Viděl jsi ho jako já.“
„Neviděl jsem –“
„Koukal ses rovnou na něj.“
„Kristepane, přestaň se hádat. Musíme ho odvézt zpátky.“
„Jak to myslíš?“
„No zpátky tam, co jsme ho našli. Tohle je sakra únos.“
A pak Vasco zaklel a zařval.
Dave ležel na střeše auta, opřený o majáček v místě, kde se střecha zešikmovala. Naklonil se směrem k řidiči. Bylo tam velké zrcátko a v něm uviděl ošklivého vousáče, jak řídí a křičí. Věděl, že ten člověk Jamiemu ublíží. Viděl, jak ten člověk cení zuby – jasná známka vzteku.
Dave se naklonil dolů, jednou rukou se chytil zrcátka a opřel se o něj. Druhou sáhl skrz otevřené okno dovnitř. Silnými prsty popadl vousáče za nos, ten zaječel a škubl hlavou. Daveovi sklouzly prsty, naklonil se ale znova dovnitř, zahryzl se muži do ucha a držel. Ten člověk na něj vztekle ječel. Dave jeho vztek přímo cítil – jenže v tomhle ohledu si s ním nezadal. Škubl a uvědomil si, jak se ucho utrhlo a vytryskla horká krev.
Muž zařval a trhl volantem.
Sanitka se naklonila, levá kola se zvedla ze země, auto pomalu dopadlo na pravý bok. Kovový skřípot byl neuvěřitelně hlasitý. Dave se nepustil ani při pádu, ale při nárazu se už neudržel. Nohy mu sklouzly přímo vousáčovi do tváře a jedna sportovní bota se tomu člověku ocitla v puse. Auto doklouzalo a zastavilo se. Žena uvnitř ječela. Dave vytáhl nohu z boty a tu nechal …
