NAD DRUHOU SKLENKOU jsem mu zhruba načrtl, co jsem dělal posledních pár dnů. Wilson mlčky naslouchal, nepřerušoval mě, ačkoliv si tu a tam něco poznamenal. Když jsem skončil, řekl: „Ušetřil jste mi plno práce.“
„V jakém smyslu?“
„Podle toho, co už jste mi řekl, můžeme ten případ uzavřít. Můžeme z toho doktora Leeho snadno dostat.“
„Myslíte protože ta holka nebyla těhotná?“
Zavrtěl hlavou. „V několika případech, mimo jiné Stát versus Taylor, se dospělo k závěru, že těhotenství není podstatné. Nezáleží ani na tom, jestli už byl zárodek mrtev před interrupcí,“
„Jinými slovy nezáleží na tom, jestli byla Karen Randallová těhotná?“
„Nezáleží.“
„Ale není to důkaz, že tu práci dělal amatér, člověk, který neprovedl nejdřív těhotenský test? Art by nikdy neprovedl potrat, aniž by si to předem zkontroloval,“
„Chcete to pojmout takhle? Ze doktor Lee je moc šikovný potratář, než aby udělal tak jednoduchou chybu?“
Zrudl jsem. „Ne, to nejspíš ne.“
„Heleďte,“ řekl Wilson, „nemůžete založit obhajobu na povaze obviněného. To nefunguje, ať děláte co děláte,“ Zalistoval zápisníkem. „Dovolte, abych vás trochu uvedl do právní situace. Roku 1845 prohlásilo massachusettské zákonodárné shromáždění, že je zločinem provést potrat jakýmikoli prostředky. Pokud pacientka nezemře, může znít rozsudek nejvýš na sedm let; zemře-li pacientka, pak je trest pět až dvacet let vězení. Od té doby došlo k novelizaci. O několik let později bylo rozhodnuto, že potrat není protizákonný, je-li nezbytný k záchraně života matky. To se na tenhle případ nevztahuje,“
„Ne.“
„K pozdějším revizím patří i případ Stát versus Viera, kde bylo rozhodnuto, že použití nástrojů s úmyslem provést potrat je zločin, i bez důkazu, že došlo k přerušení těhotenství nebo ke smrti. To by mohlo být velmi důležité. Pokud se prokuratura pokusí, a já jsem si jist, že se pokusí, prokázat, že doktor Lee provádí potraty již mnoho let. Budou dovozovat, že nepřítomnost přímého důkazu nestačí k jeho osvobození.“
„Může se jim to podařit?“
„Ne. Ale můžou to zkusit a náš případ to nesmírně poškodí,“
„Pokračujte.“
„Existují ještě další dvě důležitá pravidla, protože ta ukazují, jak jsou zákony vůči potratářům strohé a jak vůbec nemají zájem o ženu, o kterou tady především jde. Podle případu Stát versus Wood je souhlas pacientky irelevantní a nepředstavuje ospravedlnění potratu. Tentýž soud také dospěl k závěru, že zavinění smrti ženy je jen přitěžující okolnost. To tedy znamená, že vaše vyšetřování stran Karen Randallové je z právního hlediska ztráta času.“
„Ale já myslel…“
„Ano,“ přerušil mě, „řekl jsem, že případ je uzavřen. A taky že je.“
„Jak?“
„Existují dvě alternativy. První je předložit Randallově rodině materiály, které máme v ruce, ještě před procesem. Zdůraznit skutečnost, že Peter Randall, osobní lékař zesnulé, je potratář. Skutečnost, že jí už dříve prováděl potrat. Skutečnost, že paní Randallová, manželka, si nechala provést potrat u doktora Leeho, a tudíž na něj mohla mít spadeno, proto lhala o tom, co jí řekla Karen. Skutečnost, že Karen byla nevyrovnaná a nezdrženlivá mladá dáma, o jejíchž posledních slovech lze v každém případě pochybovat. To vše bychom mohli rodině předložit v naději, že je přesvědčíme, aby stáhli obvinění před procesem.“
Zhluboka jsem se nadechl. Ten kluk šel na to zhurta. „A druhá alternativa?“
„Druhá je vleklejší, vede až do soudní síně. Jasně že se ústřední otázky budou týkat vztahu Karen, paní Randallové a doktora Leeho. Prokuratura staví v současnosti svůj případ na svědectví paní Randallové. Musíme je zdiskreditovat, a ji taky. Musíme ji zničit tak, aby se žádný porotce neopovážil uvěřit ani slovu z toho, co říká. Pak musíme zkoumat Kareninu osobnost a chování. Musíme demonstrovat, že byla navyklá na drogy, že byla promiskuitní a patologická lhářka. Musíme přesvědčit porotu, že všechno, co Karen řekla, ať už své maceše nebo komukoliv jinému, má pochybnou věrohodnost. Můžeme také prokázat, že jí Peter Randall dvakrát provedl interrupci a ž…
