Květiny v kruhovém záhonu při vjezdu k hotelu MAJESTIC zářily všemi barvami. Vlevo na rozlehlé terase stála řada kulatých stolků s židlemi, nad nimiž byly roztažené široké slunečníky. Před terasou byl plavecký bazén z bílého mramoru. Obklopovaly ho letité palmy a kvetoucí keře. Několik hostů plavalo, ostatní odpočívali na lehátkách kolem bazénu. Přímo u stolu, u kterého jsem seděl se Sergem Gammou, se vyzývavě producírovala hezká blondýnka v černých přiléhavých plavkách. Metala přemety, předváděla roznožky a mosty. Byla nádherně dohněda opálená.
Dorazil jsem do hotelu před hodinou a teď jsem už dobrou půlhodinu seděl se Sergem Gammou. Producentovi filmu, který jsem měl „vyčistit“, jak jsme tomu v žargonu říkali, bylo přes šedesát, byl malý, tlustý a šedovlasý. Měl na sobě bláznivé kraťasy a bláznivě pestrobarevnou košili s množstvím papoušků a exotických ptáků. Košili měl rozhalenou. Jeho pokožka byla bílá jako mramor bazénu.
„Máte velkou šanci, Sergi,“ řekl jsem.
Usrkl rozzlobeně heřmánkového čaje. Pil pokaždé jenom heřmánkový čaj, nic jiného. Trpěl žaludečními potížemi. Ve filmařské branži působil přes čtyřicet let.
„Stupidní kurva,“ zavrčel Gamma.
„Nádherná dívka,“ namítl jsem.
Nádherná dívka se pokusila o stojku na rukou. Přitom jí obě prsa vyklouzla z plavek. Měla překrásná ňadra. Když se opět postavila na nohy, zasunula si prsa dráždivým pohybem. Svůdně se na nás přitom usmívala.
„Snaží se získat roli,“ ušklíbl se Gamma. „Když jsem tu seděl včera, předváděly se tady tři podobného ražení. Jedna zrzavá, druhá blondýna a třetí černovlasá. Nic jsem jim neslíbil. Jestli mi nepomůžete, tak zbankrotuju. Tohle je svinskej džob. Proč nevlastním bordel! Pak bych klidně mohl vyhovět všem kurvám. A bylo by po starostech. Kdybych měl bordel, byl bych šťastnej člověk. Ale to ne, já musím točit filmy. S génii, jako je Torrini. Zatracenej chlap!“
„Proklínáte ho od chvíle, co jsem přišel,“ podotkl jsem. „Už mě to unavuje, Sergi. Myslím, že nemáme moc času. Povězte mi, co se vlastně stalo.“
Krásná dívka se před námi svezla do trávy a udělala špagát. Plavky měla našponované. Nebyla pravá blondýna. No a Gamma vyprávěl, co se přihodilo. Patřil k té staré škole producentů, kteří už skoro vymřeli. Byl bezúhonný a chytrý. Miloval svou práci. Toužil dělat umělecky hodnotné filmy. Proto měl také žaludeční potíže.
Film, který tady točil, byl francouzsko – italská koprodukce. Na tom by nebylo nic zvláštního. Italové a Francouzi s oblibou pracují spolu. Luigi Torrini byl jeden z nejslavnějších režisérů Evropy. Měl na svém kontě tucet hodnotných mistrovských děl. Byl geniální a zlomyslný. Už dlouho se nenašel nikdo, kdo by se mu odvážil odporovat, když se pustil do své oblíbené činnosti. A tou bylo během natáčení neustále měnit – někdy více, jindy méně – dokonalý scénář, který napsal vynikající autor – většinou podle vynikajícího románu. Tentokrát ho předělal k obrazu svému natolik, že herci – a byli mezi nimi i velice slavní – odmítali pokračovat v práci, protože v Torriniho podání ztrácel děj jakoukoli logiku a střihačka se v důsledku nervového zhroucení ocitla v nedalekém sanatoriu, protože se v tom salátu už vůbec nevyznala. A přitom neúprosná logika byla hlavním předpokladem tohoto sociálně kritického kriminálního filmu, který nesl název Amok.
„Ten starej sráč, ten impotentní hňup, se totiž bezhlavě zbláznil do…,“ Serge Gamma uvedl jméno, které bylo známé na celém světě. „Pořád si pro ni vymýšlí nové a nové scény. Zpočátku to ještě jakžtakž šlo, jak mě vedoucí produkce každý večer informoval do Paříže. Ale potom Torrini dočista ztratil soudnost a vyvádí takové šílenosti, že ta…,“ znovu opakoval to jméno, „je teď psychopatickou sadistickou karikaturou vražedkyně. A přitom má představovat velkou milovnici. Povídám vám, Rogere, že se ocitnu úplně na mizině, jestli mi nepomůžete. Jste jedinej, kdo to dokáže. Věděl jsem to hned, když jsem sem před čtyřmi dny přijel a promítnul si rushes.“
Rushes jsou krátké ukázky kamerových záběr…
