Dívka v balicím papíru
1. KAPITOLA
Je jedním z běžných lidských návyků hrát si hru: Co jsem dělal, když se to stalo?
Když jsem se dozvěděl, že Helena Pearsonová zemřela ve čtvrtek 3. října, nečinilo mi potíže rekonstruovat si bezprostřední minulost.
Onen čtvrtek byl čtvrtým a posledním dnem malé a zcela legální záchranné akce. Meyer dělal mnoho vtípků o expertovi Travisi McGee, provádějícím i nějaké charakterní záchrany. Tím že to říkal, se moje historky stávaly téměř uvěřitelnými. Ale takové věci říkal jen mým uším.
Ostatně, nebyla to ani má hra. Meyer se zapletl do podivných malých projektů. Někde se nějak začal zajímat o myšlenky uprchlého kubánského chemika jménem Joe Palacio. A tak přiměl našeho společného přítele, Bobby Guthrieho, proklatě dobrého odborníka na čerpadla, tlaky a hydrauliku, abychom vyslechli Joeovy nápady a zašli do jeho prostorného domu v Miami, kde Joe připravil miniaturní demonstraci pokusu ve staré vaně, kterou sebral někde na smetišti.
Když se Bobby začal o myšlenku zajímat a chtěl opustit svou pravidelnou práci, Meyer do toho vložil peníze a spolu vytvořili malou společnost, kterou nazvali Floatation Associates.
Potom Meyer, v jedné ze svých „kvočnovských“ nálad, přesvědčil i mne, abych poskytl své služby, včetně hausbótu Srdcová sedma a šikovné malé lodičky Muňequita k první skutečné záchranné operaci. Tak jsem musel odvézt Sedmu do loděnice na Miami, kde na ni naložili veliké ošklivé dieselové čerpadlo se speciálními doplňky, sestrojené Bobby Guťhriem, jehož některé dlouhé kusy se zdály být zesílenými hasičskými hadicemi, a několika 200 litrovými sudy speciálního sajrajtu, namíchaného Joe Palaciem, a navíc akvalungovými bombami, kompresory, nářadím, svítilnami a jiným harampádím. Když jsem doplnil vodu a palivo a uložil zásoby a nápoje, byla stará Sedma ponořena tolik, jak jsem si přál. I se svým starým trupem remorkérového typu musela reagovat na to, co Bobby odhadoval jako sedm tisíc liber nákladu navíc. Zdála se tím být trochu znechucena.
„Jestliže půjde ke dnu“, řekl Meyer vesele, „uvidíme, jestli i ji zvedneme tím Palaciovým kouzelným’svinstvem“.
A tak jsme odstartovali dolů přes Biscayne Bay, s Muňequitou ve vleku, směrem na Keys. Vyrazili jsme velmi brzy a při stálém kolébání jsme ještě za světla dorazili dost daleko do Big Spanish Channel, opatrně proluli mělčinami Annette Key, a v závětří jihozápadní brízy zakotvili.
Předpověď na nejbližší dobu byla dobrá, existovala však určitá podezřelá oblast blízko Leeward Islands, a zbývala ještě polovina měsíce tajfunové sezóny. Ale jsou známy hurikány, které přicházejí i po skončení sezóny.
Později jsem se dozvěděl, že mi Helena Pearsonová napsala dopis právě tu sobotu 28. září, den poté, co zjistila, že už je s ní konec; tento dopis, stále zalepený, mi poslal advokát se svým průvodním dopisem. A s ověřeným šekem.
Onoho večera byli tři společníci Floatation na palubě Srdcové sedmy nervózní. Pro Meyera to byl prostě ohromný nový zážitek. Akceptoval riziko, do kterého se pouštěl. Joe Palacio měl šanci udělat novou kariéru v zemi, kterou si vybral k svému dalšímu životu. Bobby Guthrie se musel starat o ženu a pět dětí. Všichni tři měli okamžiky nakažlivého nadšení, a potom nastaly pochybnosti a zádumčivost a falešný smích. Jestliže to fungovalo ve velmi malém měřítku ve vaně, neznamenalo to ještě, že to bude stejně fungovat v Hawk Channel, ve floridských průlivech, v hloubce dvaceti metrů.
Ráno jsme projížděli na jih kolem No Name Key a pod mostem mezi Bahia Honda Key a Spanish Harbor Key. Potom již byla přetížená Sedma nad hlubinou a nás čekala patnácti kilometrová cesta na osamělý malý ostrůvek Looe Key. Brzy jsem dalekohledem zahlédl červené značky na Looe. Cestou, kdy za mne pracoval automatický pilot, jsem si představoval nejrychlejší a nejlepší útěkovou cestu, kdyby přece jen nečekaně přišlo tornádo. Přiložil bych všechno uhlí a utíkal kousíček na severovýchod, snad 8 stupňů, a kdybych dokázal vyvinout rychlost 8 uzlů, …
