20.
Tři muži se spěšně oblékli a odnesli bezmocného Cardona na přední sedadlo Tremaynova vozu. Betty a Ginny se posadily dozadu. Tanner pozorně hlídal, zda Joe nepředstírá mdlobu; zvlášť bděle sledoval svaly v jeho obličeji a oční víčka. Nezjistil však nic. Přesto se nemohl zbavit dojmu, že v Cardonově stavu je cosi hraného, faleš a přetvářka. Nechtěl Joe zneužít své žalostné kondice, aby ostatní vyzkoušel?
Tanner si sám nebyl jistý, zda jeho pozorování není ovlivněno vzrůstajícím napětím.
„Zatraceně,“ zvolal Tremayne, „zapomněl jsem si v hale sako.“
„Přinesu ti ho zítra do klubu,“ navrhl John. „Asi tak kolem jedenácté hodiny.“
„Raději si pro něj dojdu hned. Mám v kapse poznámkový blok, budu ho možná potřebovat… Počkej zde s Berniem, vrátím se za moment.“
Dick se rozběhl do vily a popadl své sako pohozené přes židli. Kývl na Leilu Ostermanovou, která leštila potřísněný povrch stolu v obývacím pokoji.
„Kde je Ali?“
„V kuchyni.“ Leila pokračovala v odstraňování skvrn.
Když Tremayne vkročil do kuchyně, ukládala Alice nádobí do automatické myčky.
„Ali?“
„Oh! To jsi ty, Dicku? Joe už je v pořádku?“
„Je mu lépe… Jak se daří Johnovi?“
„Myslela jsem, že je venku s tebou.“
„Ale já jsem tady.“
„Poslyš, Dicku, už je pozdní doba. Nemám náladu na žerty.“
„Ani já se necítím zrovna vesele… Ali, byli jsme výborní přátelé. Ty a Johnny pro nás, pro Ginny a mne, mnoho znamenáte.“
„Totéž i vy pro nás, jak jistě víš.“
„Věřil jsem tomu. Byl jsem o tom opravdu přesvědčen…“ Tremaynovi hořely tváře a nepřetržitě polykal a nebyl s to kontrolovat tik ve svém levém oku.
„Neodsuzujte nás. Nepřipusť, aby John vysílal komentáře, v nichž jsou souzeni jiní lidé, když nerozumí příčinám jejich konání.“
„Tápu v temnotě. Na co narážíš?“
„Je velice důležité,“ přerušil ji Tremayne, „aby se Johnny za všech okolností snažil pochopit toho druhého. Dodrží-li tuto zásadu, vyhne se tragickému omylu. Před soudem se vždy snažím druhou stranu nejdříve pochopit.“
Alice rozeznala v jeho slovech hrozbu.
„Doporučuji ti, abys mu to řekl sám.“
„Pokusil jsem se a on se vyhnul odpovědi. To je důvod, proč to říkám tobě… Pamatuj si, Ali, že žádný člověk není na sto procent takový, jakým se zdá být. Někteří z nás mají větší moc. Pamatuj si to!“
Tremayne se obrátil a bez pozdravu odešel; o vteřinu později Alice zaslechla, jak zaklaply domovní dveře. Nahlédla do prázdné chodby v předtuše, že není v domě sama. Kdosi přešel po špičkách přes jídelnu a zastavil se v koutě za příborníkem, kde byl skryt jejím zrakům. Napodobila neznámou osobu a tiše se proplížila přes místnost. Když zašla za roh, spatřila Leilu, přitisknutou nepohnutě ke stěně.
Leila vyslechla její rozhovor s Tremaynem! Když ji Alice přistihla při špionáži, zalapala po dechu; potom se bezdůvodně krátce zasmála. Uvědomila si, že je odhalena.
„Jdu si pro čistou utěrku,“ řekla. Vzala si ji ze skříně a vrátila se do jídelny.
Alice stála jako přimrazená. Cosi strašného se děje v tomto domě. Něco, co se vztahuje ke všemu živému ve vile na Orchard Drive 22.
Leželi vedle sebe na lůžku, Alice na zádech, John na boku na dosah od ní. Ostermanovi byli ubytováni v pokoji pro hosty. Bylo to poprvé, co po dlouhém večeru byli Tannerovi spolu sami.
Alice věděla, že její manžel je unaven a vyčerpán, ale nedokázala déle odkládat otázku, která ji trápila.
„Mezi tebou a Joem leží nějaký vážný problém?“
Znělo to spíše jako prohlášení než otázka. John se převrátil; koukal se nyní na strop a ulevilo se mu. Předpokládal, že tento dotaz zákonitě přijde a připravil si odpověď. Byla opět lživá, ale už si na lži zvykl. Do rozuzlení zbývala jen krátká doba - Fassett ho o tom přece ujistil. Promluvil pomalu, jakoby mimochodem.
„Jsi ohromně chytrá.“
„Opravdu?“ Otočila se na stranu a dívala se na něho.
„Není to příjemná záležitost, ale když to chceš vědět… Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl o tom burzovním kšeftu, se kterým Jim Loomis obcházel všechny známé ve vlaku?“
„Zajisté. Nepřál sis, aby Janet k nim šla te…
