14
KODIAK, ALJAŠKA
Svahy pohoří Barometer porostlé huňatými jedlemi se zrcadlily ve vodách zálivu Svatého Pavla, když se vrtulník snesl k přístavu ostrova Kodiak. Přelétl nad rybářskými loďmi, jež zaplňovaly zdejší doky, směrem k základně Pobřežní stráže. Mohutný ledoborec USS Alex Haley kotvil u hlavního mola a očekával jejich přílet. Jeho vlastní helikoptéra musela uvolnit místo a dveře hangáru zely dokořán. Vedle nich stál zřízenec, který je měl uvést na palubu.
Ve flotile bílých lodí Pobřežní stráže měl Haley naprosto jedinečné postavení. Bývalé záchranné plavidlo námořnictva, bezpečné a spolehlivé, sloužilo jako bič i anděl spásy pro rozsáhlé rybářské flotily ostrova Kodiak. Jako důstojný nástupce legendárních lodí Bear a Northland bylo ztělesněním zákona na sever od Aleutských ostrovů. Díky výkonným motorům a trupu vyztuženému proti ledu navíc patřilo k hrstce lodí, které se mohly odvážit Severozápadní cestou i na prahu zimy.
Randi opatrně dosedla s vrtulníkem na přistávací plochu. Aby zmírnila účinek vzduchového polštáře, přiblížila se nad palubu raději bokem. Plováky se pomalu šinuly po černém protiskluzovém povrchu a Randi ubrala přívod plynu. Celou dlouhou minutu, zatímco se skučící turbíny přestávaly točit, si Smith a jeho lidé vychutnávali slastnou stabilitu na palubě lodi. Pak se mechanici sklonili pod zpomalující listy rotoru a od hangáru vykročili dva důstojníci v uniformách jako ze škatulky.
„Pane podplukovníku, fregatní kapitán Will Jorganson.“ Jorganson, stejně pevný a mohutný jako jeho loď, byl muž středního věku s počínající pleší. Měl pronikavé modré oči vybledlé od moře a pevný suchý stisk. „A to je poručík Grundig, můj zástupce. Očekávali jsme vás. Vítejte na palubě ledoborce Alex Haley.“
„Pane kapitáne, ani nevíte, jak jsme rádi, že tu jsme,“ odpověděl Smith s dávkou ironie. Po stísněném interiéru helikoptéry jim větrná paluba najednou nabízela úžasnou svobodu. „Tohle je moje zástupkyně profesorka Valentina Metraceová, pilotka Randi Russellová a ruský kolega Grigorij Smyslov, major letectva. Mám dvě otázky a potřeboval bych okamžitou odpověď. Ta první a zásadní zní: Jak rychle můžete loď připravit a zamířit na sever?“
Jorganson se zamračil. „Podle plánu máme vyplout zítra ráno v šest hodin.“
„Neptám se, kdy máme vyplout,“ řekl Smith a pohlédl příslušníkovi Pobřežní stráže do očí. „Ptám se, jak rychle můžete loď připravit k odplutí.“
Chmury kapitána lodi se ještě prohloubily. „Já tomu asi nerozumím, pane podplukovníku.“
„Ani já ne, kapitáne. Proto odsud musíme okamžitě zmizet. Předpokládám, že vám velitel 17. obvodu Pobřežní stráže udělil přesné rozkazy ohledně pravomocí, které mohu za určitých okolností uplatnit.“
Jorganson ztuhl. „Ano, pane.“
„Ty okolnosti právě nastaly a já ty pravomoci uplatňuji. Za jak dlouho jste schopen nás vypravit?“
Jorganson skutečně dostal zapečetěnou obálku s rozkazy, jež se týkaly evakuace ostrova Středa, a generálský podpis pod nimi byl velice působivý. „Máme plnou nádrž a zásoby na palubě, podplukovníku. Musel bych povolat muže ze břehu a posádka strojovny bude potřebovat čas na zahřátí motorů. Za hodinu, pane.“
Smith přikývl. „Dobře, kapitáne. A teď druhá otázka, která to všechno vysvětlí. Uměla by vaše letecká jednotka vyhodnotit a opravit bojové poškození vrtulníku?“
Poslední věta konečně otřásla Jorgensonovým klidem. „Bojové poškození?“
Smith přikývl. „Přesně tak. Když jsme letěli k vaší lodi, někdo se nás pokusil sestřelit. Nad mořem se na nás pověsilo lehké letadlo vyzbrojené rádiovou rušičkou vojenského typu a kulometem. Nebýt skvělého nápadu majora Smyslova a geniálních leteckých manévrů slečny Russellové, museli byste vyrazit pátrat po zřícené helikoptéře.“
„Ale…“
„Já nevím, kapitáne,“ opakoval Smith trpělivě, „ale někdo se zřejmě snaží zabránit mé skupině dostat se na ostrov Středa a k dosažení cíle je ochoten použít všech prostředků. Proto si myslím, že bude nejlepší zatraceně rychle vyrazit pryč.“
„Zařídíme to, pane.“ Jorganson kývl h…
