Celá e-kniha Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
18
O zpustošení Beleriandu a Fingolfinově pádu
Fingolfin, král Severu a Velekrál Noldor, viděl, že jeho lid je početný a silný a lidé spojení s nimi jsou četní a stateční, a tak začal znovu uvažovat o útoku na Angband; věděl totiž, že žijí v nebezpečí, dokud je kruh obležení neúplný a Morgoth může svobodně pracovat ve svých štolách a vymýšlet zla, která nemůže nikdo předvídat, dokud je nezjeví. Podle míry jeho poznání to byl moudrý úsudek, protože Noldor ještě nechápali plnost Morgothovy moci a neporozuměli tomu, že jejich válka s ním bez pomoci nemá nakonec naději, ať budou spěchat nebo otálet. Ale protože byla země krásná a jejich království rozlehlá, většina Noldor byla spokojená s tím, jak to bylo, důvěřovali, že to tak potrvá, a nespěchali s útokem, v němž by museli jistě mnozí zahynout, ať by to bylo vítězství nebo porážka. Proto měli málo chuti naslouchat Fingolfinovi – a nejméně ze všech tehdy Fëanorovi synové. Mezi noldorskými náčelníky smýšleli stejně jako král jen Angrod a Aegnor, protože bydleli v krajích, odkud bylo možno dohlédnout na Thangorodrim, a Morgothova hrozba byla přítomná v jejich mysli. Tak přišly Fingolfinovy plány vniveč a země měla ještě nějaký čas mír.
Ale když dospívala šestá generace lidí po Bëorovi a Marachovi a uplynulo právě čtyři sta padesát pět let od Fingolfinova příchodu, přišlo zlo, jehož se dlouho děsil, avšak hroznější a náhlejší než jeho nejtemnější obavy. Morgoth totiž dlouho tajně připravoval své síly a zášť v jeho srdci přitom stále rostla a jeho nenávist k Noldor byla stále trpčí; netoužil jen skoncovat se svými nepřáteli, ale také zničit a pošpinit země, které obsadili a zušlechtili. A říká se, že mu nenávist zakalila úsudek, neboť kdyby byl dokázal čekat déle, dokud se jeho záměry nenaplní, byli by Noldor zcela zahynuli. Bral však statečnost elfů příliš na lehkou váhu a lidi ještě vůbec nevzal v úvahu.
Přišel zimní čas, noc byla temná a bezměsíčná, a širá pláň Ard-galen se mlhavě prostírala pod studenými hvězdami od pevností Noldor v kopcích k úpatí Thangorodrim. Strážní ohně hořely nízko a stráží bylo málo; v táborech hithlumské jízdy na pláni byl málokdo vzhůru. Tu náhle vyslal Morgoth veliké řeky plamene, které se hnaly dolů z Thangorodrim rychleji než balrogové a rozlévaly se po celé pláni. Železné hory plivaly oheň v mnoha jedovatých barvách a jejich kouř ve vzduchu páchl a usmrcoval. Tak zanikl Ard-galen a oheň pohltil jeho trávu; stala se z něho spálená a bezútěšná pustina plná dusivého prachu, neplodná, neživá. Od té doby se její jméno změnilo a říkalo se jí Anfauglith, Dusivý prach. Mnoho ohořelých kostí tam našlo hrob bez příkrovu; v tom požáru totiž zahynulo mnoho Noldor, kteří byli zastiženi běžícím plamenem a nestihli uprchnout do kopců. Dorthonionská vysočina a Ered Wethrin zadržely ohnivé bystřiny, ale všechny lesy na svazích směrem k Angbandu vzplanuly a kouř způsobil zmatek mezi obránci. Tak začala čtvrtá z velkých bitev, Dagor Bragollach, Bitva náhlého plamene.
V popředí toho ohně přicházel zlatý Glaurung, otec draků, v celé své síle; v jeho průvodu byli balrogové a za nimi šly černé armády skřetů, takové spousty jaké Noldor nikdy předtím neviděli ani si nepředstavovali. A napadli pevnost Noldor, prolomili Obklíčení Angbandu a zabíjeli Noldor i jejich spojence, Šedé elfy a lidi, kdekoli je našli. Mnozí z nejudatnějších Morgothových nepřátel zahynuli v prvních dnech té války, zmatení, rozptýlení a neschopní shromáždit svou sílu. Válka už v Beleriandu nikdy docela neutichla, ale Bitva náhlého plamene se pokládala za skončenou s příchodem jara, kdy se Morgothův nápor zmenšil.
Tak skončilo Obklíčení Angbandu a Morgothovi nepřátelé byli rozptýleni a odděleni jeden od druhého. Většina Šedých elfů prchla na jih a zanechala války na severu; mnozí byli přijati v Doriathu a Thingolovo království a síla tehdy vzrostly, protože kolem jeho hranic se prostírala moc královny Melian a zlo ještě nemohlo vstoupit do té utajené říše. Jiní se utekli do pevností u m…
