Kapitola desátá
Déja vu
Po měsíci rakouská policie vyšetřování ukončila, protože Jáchym Bavorákům vrátil peníze a zaplatil i odškodné, na kterém se po vychladnutí emocí dohodli. Vyšlo najevo, že nikomu jinému z dříve ubytovaných nebyla způsobena žádná újma, a tak už jen záleželo na Standovi, jestli Jáchyma vydusí u soudu.
Jáchym počítal s tím, že mu Standa půjde po krku. Věděl, že si to zaslouží. Proto ho překvapilo, když Standa nakonec trestní oznámení stáhl.
Snažil se mu dovolat, aby mu poděkoval, ale nedovolal se. A tak mu aspoň napsal děkovnou esemesku, na kterou ovšem Standa odpověděl nekompromisně: UDĚLAL JSEM TO JEN KVŮLI MONICE. ŽÁDALA MĚ O TO. JESTLI CHCEŠ PROJEVIT VDĚČNOST, SMAŽ ZE SVÉHO SEZNAMU NAŠE TELEFONNÍ ČÍSLA. NAVŽDYCKY. TO, CO JSI TÍM PODVODEM VYDĚLAL, POŠLI NA ÚČET 1247597832/0800.
„To je strašný…“
Jáchym z toho byl úplně zničený. Viktor se sice divil, proč neoslavuje, že se aspoň vyhnul dalším nepříjemnostem, ale on cítil, jak moc jím Standa opovrhuje. A nejvíc ho samozřejmě trýznilo, že už s ním Monika nechce mít nic společného.
„Já ji ale miluju!“ přiznal se. A pak se rozbrečel.
Viktor nevěděl, jak ho povzbudit, protože se na to nic povzbudivého říct nedalo. A tak ho jen objal a držel, dokud se Jáchym v tom objetí úplně nevybrečel.
~
Veronika byla nadšená.
„Ty seš tak strašně hodnej!“
Vůbec netušila, co se stalo. Akorát věděla, že bez Jáchymova přičinění by teď její podnikání určitě padalo do mínusu.
„Co pro tebe můžu udělat? Řekni si!“
Fakt byl, že jí Jáchym s cateringem opravdu hodně pomáhal. A nechtěl za to nic. Ale její nadšení mu životní pocit nezlepšilo. Styděl se za sebe.
„Posral jsem to skrz naskrz.“
To zkroušeně řekl Viktorovi ještě několikrát. A ten vždycky jen soucitně přikývnul.
„No jo, no…“
~
Na to zaplacení Bavorákům Jáchym vydělal kaskadérskými kousky. Majiteli kaskadérské firmy, na kterého mu dali číslo kluci z oddílu, se totiž líbilo, jak se mu předvedl. A tak mu dal práci. V Praze právě točila jedna zahraniční produkce monstrózní historický seriál s tolika bitkami a nebezpečnými akcemi, že byla sháňka po každém, kdo něco uměl.
Výrazně horší to bylo se zaplacením zbylých čtyř set tisíc, které Jáchym vydělal na tom tajném pronajímání. Neměl je z čeho Standovi vrátit. Rozhodně nepřipadalo v úvahu, že by je zase sebral Veronice z cateringu. A tak mu nezbývalo, než si ty peníze po částech půjčit od několika kamarádů, se kterými se domluvil na splátkovém kalendáři. Trvalo mu deset dní, než dal tu částku dohromady. Kdyby ale Viktor nevybral svoje stavební spoření a nepůjčil mu největší část, nejspíš by ty peníze nesehnal.
„Tak už mě zase taháš z bryndy, kamaráde…“
Jáchym ani nevěděl, jak mu poděkovat. A Viktor zase jen přikývnul.
„Hlavně se seber! Takhle se na tebe nedá dívat.“
A tak se Jáchym pokusil sebrat, peníze poslal Standovi a začal splácet.
~
Kaskadérské práce bylo skutečně hodně a kluků, kteří si mohli troufnout i na odvážnější scény, málo. Ten historický seriál točili Britové a bitky byly ambicióznější než za dob Jeana-Clauda van Damma. A tak se Jáchym učil všemožné bojové techniky, skákal z hořících oken do papírových krabic, padal ze schodů a vyskakoval z jedoucích povozů.
„Ty vole! Ty seš dobrej magor!“
Brzy si vysloužil i uznalou přezdívku.
„Hele, Magore! Myslíš, že to dáš?“
Šel do všeho po hlavě, takže dal i to, co jiní nedali. A za to se platilo dvojnásob, protože to často i dvojnásob bolelo. Ale bolest mu nevadila. Pokud byla dost intenzívní, aspoň při ní na chvíli zapomínal na Moniku.
~
Kaskadéři si ho brzy oblíbili jako neohroženého benjamínka. A protože byl s jeho nasazením spokojený i šéf firmy, domluvil mu několik kurzů, aby se naučil něco navíc. Jako jeden z nich si Jáchym vyprosil parašutistické seskoky. Firma v tu dobu totiž nedodávala kaskadéry jen na ten historický seriál, ale i na různá další natáčení. Včetně jednoho válečného filmu. A tam produkce parašutisty potřebovala.
„Jsem Magóóóóóóór!“
Při tréninkových seskocích Jách…
