KAPITOLA 8
„Není snadné vás vystopovat, pane Kurtzi.“
Limuzína, následovaná lincolnem plným ostatních bodyguardů, zamířila nejprve na západ a teď ujížděla na dohled jezera a řeky po dálnici k severu. Kurtze posadili na skládací sedadlo vedle minibaru, naproti Tomovi Gonzagovi a jednomu z jeho na pohled inteligentnějších tělesných strážců. Ten v levé ruce volně svíral Kurtzovu osmatřicítku, svůj poloautomat měl opřený o koleno a mířil jím Kurtzovi na srdce. Druhý bodyguard seděl s rukama založenýma na prsou na polstrované sedačce po Kurtzově pravici.
Když Kurtz nic neřekl, Gonzaga pokračoval: „A vážně bych nečekal, že vás zastihneme zrovna v Polykači mečů.“
Kurtz pokrčil rameny. „Slyšel jsem, že se po mně sháníte. Říkal jsem si, že vás nejspíš najdu tam.“
Bodyguard vedle dona natáhl palcem kohoutek pistole. Toma Gonzaga zavrtěl hlavou, pousmál se a položil levačku na pistoli. Nasupený bodyguard kohoutek znovu spustil, ale Kurtze sledoval dál.
„Snažíte se mě provokovat, pane Kurtzi,“ pronesl Gonzaga. „Přestože za současných okolností nechápu proč. Patrně se vám doneslo, že mě můj otec, když před osmi lety zjistil, že jsem homosexuál, vystěhoval na Floridu.“
„Myslel jsem, že vy kluci máte dneska radši, když se vám říká ‚gayové‘,“ podotkl Kurtz.
„Ne, já mám radši, když se mi říká ‚homosexuál‘ nebo klidně i ‚homouš‘,“ opáčil Gonzaga. „Přinejhorším přimhouřím oči i nad ‚buznou‘.“
„Prostě máte rád, když se věci říkají na rovinu.“
„Asi tak. Většina homosexuálů, které jsem za ta léta poznal, pane Kurtzi, rozhodně nespadala do kategorie ‚gay‘ – přinejmenším v původním anglickém významu toho slova. Nebyli to nijak zvlášť ‚veselí‘ lidé.“
Kurtz pokrčil rameny. Nepochybně by se našlo nějaké téma, které by ho zajímalo ještě míň, ale musel by se hodně snažit, aby ho našel. Možná americký fotbal.
Gonzagovi zavibroval mobilní telefon a on si ho beze slova zvedl k uchu. Zatímco poslouchal, Kurtz si prohlížel jeho obličej. Jeho otec – Emilio – býval výjimečně škaredý muž, vypadal jako výsledek pokusu nějakého šíleného vědce, který transplantoval kapří hlavu na býčí tělo. Toma, kterému mohlo být něco málo přes čtyřicet, měl tutéž zavalitou hruď a krátké nohy, ale byl poměrně pohledný, něco jako postarší Tony Curtis. Měl plné a smyslné rty jako jeho otec, nicméně se zdálo, že se častěji stahují smíchem, narozdíl od masitých rtů starého Gonzagy, které se stahovaly krutostí. Měl světle modré oči a nakrátko ostříhané šedé vlasy. Nosil stylový, drahý šedivý oblek a k němu hnědé kožené boty na pohled tak měkké, až se zdálo, že je po zutí můžete složit a strčit do kapsy.
Gonzaga místo toho složil a strčil do kapsy telefon. „Jistě si oddechnete, že Bernard znovu nabyl vědomí, víceméně, ačkoli má možná dvě nebo tři zlomená žebra.“
„Bernard?“ zopakoval Kurtz s důrazem na druhé slabice, stejně jako to jméno vyslovil Gonzaga. Nejdřív ‚Colin‘ a teď ‚Bernard‘, pomyslel si. Kam to podsvětí dneska spěje? Viděl, jak obřího bodyguarda vynášejí z klubu a cpou ho na zadní sedačku doprovodného lincolnu.
„Ano,“ přisvědčil Gonzaga. „Kdybych dělal ve stejné branži jako on, taky bych si změnil jméno.“
„Není Toma holčičí jméno?“ nadhodil Kurtz. Sám si nebyl jistý, proč provokuje člověka, který ho možná plánuje zabít. To nejspíš ta bolest hlavy.
„Přezdívka pro Tomase.“
Těsně před mostem do Kanady odbočil řidič doprava na Scajaquadskou a limuzína, následovaná lincolnem, zamířila k východu na Kensington.
„Znal jste mého otce, pane Kurtzi?“
A je to tady, pomyslel si Kurtz.
„Ne.“
„Setkal jste se s ním někdy, pane Kurtzi?“
„Ne.“
Gonzaga si z ostrého puku šedých kalhot smetl neviditelné smítko. „Když jel můj otec loni v zimě do New Yorku na nějakou schůzku a byl tam zavražděn, většina jeho nejbližších spolupracovníků tady v Buffalu zmizela. Je skutečně obtížné zjistit, co se tady během těch posledních dnů otcova života dělo.“
Kurtz pohlédl na bodyguarda, který na něj mířil glockem devítkou. Glocky používala policie, takže se po nich teď mohli utlo…
