KAPITOLA 4
Kurtz seděl v zakouřeném přítmí baru Blue Franklin a přemýšlel o Prunových informacích o Angelině Farinové a o tom, co by mohly znamenat. A přemýšlel také o tom, že ho do baru sledoval neoznačený vůz se dvěma detektivy z oddělení vražd. Nebylo to poprvé, co se mu v posledních týdnech pověsili na paty.
Blue Franklin na Franklin Street, hned vedle restaurace Rue Franklin, byl druhý nejstarší bluesový a jazzový podnik v Buffalu. Vystupovaly tu slibné talenty nejen na své cestě vzhůru, ale často bez ohlášení i poté, co se vypracovaly na slavné hvězdy. Dnešního večera hrál místní jazzový pianista Coe Pierce se svým kvartetem, podnik byl zpola prázdný, atmosféra ospalá a Kurtz seděl u svého obvyklého stolku v rohu co nejdál od dveří, zády ke zdi. U okolních stolů nebyl nikdo. Občas k němu zašel majitel a hlavní barman Daddy Bruce Woles nebo jeho vnučka Ruby, aby s ním prohodili pár slov a zeptali se, jestli si dá ještě jedno pivo. Nedá. Kurtz sem chodil kvůli muzice, ne chlastat.
Ani nečekal, že by se ten Prunův přítel, pan John Wellington Frears, vážně ukázal. Pruno sice znal bezmála každého v Buffalu – z těch asi deseti informátorů, které Kurtz v době, kdy dělal soukromého detektiva, na ulici měl, byl Pruno rozhodně nejcennější –, Kurtz ovšem pochyboval, že by některý z jeho přátel mohl být natolik střízlivý a tak slušně oblečený, aby ho do baru pustili.
Angelina Farinová. Kromě Skaga – pro členy rodiny Stephena či Stevieho – byla jediným žijícím potomkem zesnulého dona Farina. Její mladší sestra, zesnulá Sophia Farinová, doplatila na svou ctižádost. Všichni, koho Kurtz znal, byli přesvědčení, že starší sestru Angelinu znechucovaly praktiky její rodiny natolik, že před více než pěti lety odjela do Itálie, údajně aby tam vstoupila do kláštera. Podle Pruna to nebyla tak docela pravda. Dosud žijící slečna Farinová byla ve skutečnosti ještě ctižádostivější než její bratři a sestra, a tak odjela studovat zločinný život k příbuzným na Sicílii a zároveň získat titul z ekonomie na jedné univerzitě v Římě. Rovněž se tam podle Pruna dvakrát provdala – nejprve za mladého Sicilana z prominentní mafiánské rodiny, který zakrátko přišel o život, a následně za postaršího italského šlechtice, hraběte Pietra Adolfa Ferraru. Informace o hraběti Ferrarovi byly kusé – možná zemřel, možná odešel na odpočinek, možná se jen stáhl do ústraní. S Angelinou se před jejím návratem do Ameriky možná rozvedl, možná nerozvedl.
„Takže z dcerky našeho místního mafiána je vážně hraběnka Angelina Farinová Ferrarová?“ zeptal se Kurtz.
Pruno zavrtěl hlavou. „Bez ohledu na to, jestli je pořád ještě vdaná nebo už rozvedená, šlechtický titul podle všeho nezískala.“
„Škoda,“ prohodil Kurtz. „Zní to vtipně.“
Po návratu do Spojených států před několika měsíci přijala Angelina roli styčného důstojníka pro Skaga v Attice, uplatila několik politiků, aby mu do příštího léta zajistili podmínečné propuštění, prodala rodinného bílého slona: vilu v Orchard Parku, koupila si nový kvartýr u přístaviště a – což Kurtze naprosto uzemnilo – zahájila vyjednávání s Emiliem Gonzagou.
Gonzagovci byli další druholigovou, zkrachovalou mafiánskou rodinou v západním New Yorku a vedle jejich vztahů s Farinovými působili Shakespearovi Montekové a Kapuleti jako ti nejdružnější bratránkové.
Pruno už věděl o tom, že si Angelina najala Tři poskoky, aby Kurtze oddělali. „Byl bych tě varoval, Josephe, jenže se to rozneslo až včera pozdě večer a ona se s těmi třemi nebožáky patrně sešla pouhý den předtím.“
„Myslíš, že jí to nařídil Skag?“ zeptal se Kurtz.
„Tak jsem to slyšel,“ přisvědčil Pruno. „Povídá se, že se jí moc nechtělo za to platit… nebo přinejmenším najímat tak neschopné lidi.“
„Naštěstí pro mě je přece jen najala,“ podotkl Kurtz. „Skag byl vždycky škrt.“ Potom Kurtz asi minutu seděl v průvanu mezi přepravními bednami a pozoroval krystalky ledu ve vzduchu. „Nějaké zvěsti, koho pošlou příště?“ zeptal se.
Pruno zavrtěl tou velkou hlavou na špinavém, tenkém krčku. R…
