27
Nedostala se dál než k proskleným dveřím.
Hathaway nevypadal na siláka, jenže zdání klamalo. Skočil po ní, stiskl jí zápěstí jako do svěráku a dovlekl ji do jedné z ložniček obložených dřevem. Vláčel ji stejně jako tehdy na molu. To on ji tenkrát sledoval, to on na ni zaútočil!
Surově ji srazil na zem. Nestačila ztlumit pád rukama, a bolestivě se udeřila hlavou o podlahu. Chvíli zůstala ležet jako omráčená, z očí jí vystřelovala bolest a propalovala se jí do lebky. Rozhoupal se jí žaludek.
„Warrene…“
„Gabrieli,“ opravil ji zvesela, jako by se právě seznámili někde v nedělní škole. Došel si pro tašku a trhavinu. Když se vracel a cestou usrkával ledový čaj, dodal: „Říkej mi Gabrieli.“
„Meč Ježíšův…,“ zašeptala Rune. „Takže Meč Ježíšův opravdu existuje…“
„A vadí nám, že si všichni myslí, že je to jen výmysl nějakého úchylného vraha. Za což vděčíme tobě. Tobě a tomu tvému filmu.“
„Co po mně chceš? Co mi chceš udělat?“
Hathaway začal z plátěné tašky vytahovat nářadí, dráty a krabičky.
„Pochop, nejsem tak naivní, abych si myslel, že je možné zlo a hříšnost úplně vymýtit. Hříchy existují odjakživa a děvky jakbysmet. Ale naštěstí tu také byli a jsou ti, kdo proti nim bojují i za cenu obětování vlastního života.“ Upřeně ji pozoroval. Racionální tón jeho řeči byl stejně děsivý jako šílenství Tommyho Savorna. „Vlastně děláme cosi jako propagaci. Přinášíme lidem poselství. Co si s ním počnou, je jejich věc.“
„Ty nejsi žádný svědek,“ vydechla Rune. „Tys tu první bombu sám nastražil.“
„Když jsem odcházel z kina, zdržel mě nějaký muž. Oslovil mě ‚bratře‘. Měl laskavou tvář. Doufal jsem, že mu pomůžu, že ho přiměju, aby se kál a přijal Ježíše. I kdybychom při výbuchu oba zahynuli, dostal by se do království božího. To by bylo úžasné. Bohužel nehledal spásu, ale sháněl dvacet dolarů na drogy. Zrovna jsem se obracel k odchodu, když bomba vybuchla. Exploze mu urvala hlavu, ale to, co z jeho těla zbylo, mi zachránilo život. Tomu říkám ironie! Cesty boží jsou nevyzpytatelné - a nádherné!“
Ta zranění tehdy v jeho tváři - přinejmenším některá měl nepochybně na svědomí slzný plyn.
Taky jí došlo, že schválně lhal, že ten člověk v červené větrovce je postarší - chtěl od sebe odvrátit podezření. A nosil klobouk, aby zakryl plešku.
„Zahlédl jsem tě u toho kina,“ pokračoval. „S kamerou. Pochopil jsem, že k těm hříšníkům patříš. Chtěl jsem tě zabít. Ale pak mě napadlo, že bychom tě mohli využít.“ Opsal pohledem místnost. „A myslím, že je to dobrý nápad.“
„Co se mnou chceš udělat?“
„Učinit z tebe živoucí důkaz vůle boží.“
„Proč sis vybral zrovna mě? Já nemám s pornem nic společného.“
„Natáčíš film o pornoherečce. Idealizuješ ji…“
„To není pravda! Chci ukázat, co s ní ta práce udělala.“
„Skončila, jak si zasloužila. Měla bys točit filmy o misionářích, o slávě boží…“
„Klidně ti ten film pustím! Vůbec není oslavný!“
Hathaway na ni pohlédl a usmál se. „Rune, všichni musíme přinášet oběti. Měla bys být hrdá na to, co se s tebou stane. Odhaduju, že noviny to budou přetřásat nejmíň rok. Budeš slavná.“
Posadil se na nízkou postel, rozložil kolem sebe součásti bomby a jednu po druhé je pozorně zkoumal.
Rune se stočila a zasunula špičky nohou pod postel.
„Ať tě ani nenapadne po mně skočit,“ varoval ji Hathaway. V ruce se mu objevila břitva, kterou si pamatovala z útoku na molu. „Mohl bych ti způsobit velkou bolest. Právě proto nosím červenou bundu protože občas musím lidem ubližovat. Někdy krvácejí.“
Rune se zase natáhla.
Hathaway vmáčkl do plastické trhaviny bílou čepičku s rozbuškou a přitom konejšivým tónem pronesl: „Jsou to asi tři unce cé trojky.“
Vzhlédl. „Normálně bych nezacházel do detailů, ale jelikož se mnou budeš na tomhle úkolu spolupracovat, aspoň zhruba ti řeknu, co tě čeká. Nebylo by fér nechat tě bláhově doufat, že stačí vytáhnout drátky a počkat, až tě někdo zachrání.“ Ukázal jí černou umělohmotnou krabičku, do které trhavinu napěchoval. „Tohleto je náramně šikovná věcička. Funguje jako pohybový spínač. Je v…
