Temná věž 2 – Tři vyvolení (Stephen King)

4

Ptáci odletěli, když se posadil. Tentokrát se neodvážili tak blízko. Byl celý bolavý, slabý, třásl se horečkou… přesto užasl, jak ho ten kousek potravy dokázal oživit.

Pohlédl na minci, kterou si tentokrát s sebou přinesl. Vypadala jako stříbro, ale narudlý odstín na okraji naznačoval, že je ve skutečnosti vyrobena z nějakého prostšího kovu. Na jedné straně vystupoval profil jakéhosi muže, jehož tvář prozrazovala urozenost, odvahu, tvrdošíjnost. Jeho vlasy, u lebky kudrnaté a v zátylku stažené do copánku, zároveň ukazovaly na marnivost. Pistolník minci obrátil a uviděl něco tak zvláštního, že chraptivě, dušené vykřikl.

Na rubu mince byl orel, znak, který zdobil jeho vlastní prapor za těch dávno zapomenutých dnů, kdy stále existovala království a praporce, královské symboly.

Času není nazbyt. Vrať se. Spěchej.

Přesto se zdržel ještě chvilku a přemýšlel. Uvnitř této hlavy bylo přemýšlení obtížnější – vězňova hlava sice zdaleka nebyla jasná, ale aspoň v této chvíli byla čistší nádobou než jeho.

Vzal si z nábojového pásu jeden náboj a sevřel ho v ruce spolu s mincí.

Roland prošel dveřmi zpět.