Temná věž 2 – Tři vyvolení (Stephen King)

11

Musíme si počínat rychle, jinak se začneme opékat jako podlévaná pečené, řekl Roland a Eddie nepochyboval, co tím ten chlapík míní, totiž že pokud sebou pořádně nemrsknou, a to pokud možno rychlostí světla, budou v háji. Eddie tomu taky věřil. Když došlo na ostré hochy, byl Jack Andolini jako Dwight Gooden: mohli jste ho znejistit, mohli jste jím třeba otřást, ale pokud jste ho pustili ze spárů hned na začátku, později vás rozdupal na kaši.

Levá ruka! zakřičel Roland sám na sebe, když procházeli a odděloval se od Eddieho. Pamatuj! Levá ruka! Levá ruka!

Uviděl, jak Eddie a Jack pozpátku klopýtají, padají a potom se kutálejí po kamenitém štěrku, který lemoval pobřeží, a perou se o pistoli v Andoliniho ruce.

Roland měl právě tolik času, aby si pomyslel, jaký by to byl kosmický vtip, kdyby dorazil do svého světa, jen aby zjistil, že zatímco byl pryč, jeho fyzické tělo zemřelo… a pak už bylo pozdě. Příliš pozdě se ptát, příliš pozdě se vracet.