8
Sáře Fisherové se v Jeruzalémě moc líbilo. Třetí noc se s Rivkou rozhodly nepokračovat ve schůzkách ve dvou párech a jít každá zvlášť. Rivka a Noel šli do kina, Sára a Eli vyrazili na romantickou procházku po Starém městě a pak na večeři do Nového města.
Sára měla světskou výchovu a nepřikláněla se k žádnému konkrétnímu náboženství. Byla jedním z těch naivních, i když dobromyslných lidí, kteří jsou stále překvapeni tím, že různé rasy a různá náboženství spolu vycházejí jen s obtížemi. Tato vnitřní dobrota ji činila tak atraktivní a ona si toho byla vědoma. Z osobního hlediska se často projevovala jako okouzlující, veskrze americká „dívka odvedle“. Z akademického hlediska šlo o dobrou studentku, která je zvyklá na to být premiantkou, ale nijak zvlášť světáckou. Její matka a později i její otec jí poskytli dobré zázemí a ochránili před stykem se „světem ulice“. Byla proto, i když nechtěně, velice důvěřivá – vlastnost, o které by si nikdy nebyla pomyslela, že se stane příčinou potíží.
Když kráčela ruku v ruce s Elim, mladým mužem, do kterého byla zamilovaná, neměla Sára žádný důvod se zaobírat teroristy, sebevražednými atentátníky, arabsko-židovským konfliktem nebo mírovým procesem. Myslela pouze na to, zda dnes večer skončí v jedné ložnici s Elim.
Eliho potkala v knihovně Severozápadní univerzity, když byla studentkou druhého ročníku. Rivka Cohenová byla členkou kolejního společenského klubu izraelských studentů. Uspořádala si věci tak, aby mohla studovat s hochem, o kterého jevila zájem – s Noelem Brooksem.
Požádala Sáru, aby šla s ní, protože Noel by si mohl přivést známého. Sára se potřebovala učit na zkoušku, tak si řekla, proč ne? Nakonec spolu seděly u stolu v knihovně, když přišel Noel se svým kamarádem. Posadili se na druhou stranu stolu a dívkám se představili. Noelův kamarád se jmenoval Eli Horowitz. Sáře připadal jako ten nejkrásnější muž, kterého kdy viděla. Měl tmavé a kudrnaté vlasy, hnědé oči, nakrátko zastřižený vous a byl vysoký a svalnatý. Kdyby byl Michelangelův David vousatý, byl by mu Eli podobný. Sára se snažila soustředit na učení, ale přítomnost mladého muže ji velice rozptylovala.
Eli byl, podobně jako Noel, absolvent z Izraele. Studoval hudbu a chtěl se stát dirigentem. Nespecializoval se na žádný konkrétní nástroj, ale tvrdil, že jich „tak trochu“ ovládá několik.
Po studijní seanci se dívky s chlapci rozloučily a pak si šla každá po svých. Tu noc požádal Eli Sáru o schůzku.
Scházeli se tři měsíce. Eli a Noel nebydleli na koleji a Sára je navštěvovala čím dál častěji. Jako studentka druhého ročníku stále žila na koleji, ale pravidla byla dostatečně uvolněná na to, aby mohla „zůstat u přítele“. Takže ve svém pokoji spala jen málokdy.
Pak najednou Eli i Noel odjeli. Rivka a Sára se marně snažily zjistit, co se stalo. Nejprve se cítily velice zraněné, protože je jejich partneři opustili, aniž by se byť jen slůvkem rozloučili. Po měsíci přišly dva dopisy, jeden pro Rivku, druhý pro Sáru. Oba mladíci vysvětlovali, že je deportovaly imigrační úřady. Měli neplatná studentská víza, která vypršela před několika měsíci, a kvůli zpřísněným bezpečnostním pravidlům vztahujícím se na cizí studenty nemohli deportaci zabránit.
Sára si s Elim posílala e-maily. Neodpovídal často, což ji znepokojovalo, ale nakonec pochopila, že si v Izraeli hledá práci nebo něco podobného. Když už se ozval, byly e-maily plné lásky a zbožňování, často obsahovaly intimní návrhy a pozvání k návštěvě. Proto si Sára své city k mladému muži uchovala.
A teď, o deset měsíců později, s ním kráčela historickou částí Jeruzaléma, Starým městem. Jak procházeli úzkými uličkami, Eli jí podával zasvěcený výklad.
„Jak vidíš, je rozděleno na čtyři části. Nyní jsme v Křesťanské čtvrti. Za tamtou ulicí je Muslimská čtvrť a támhle Arménská čtvrť. Židovská čtvrť je na druhé straně, na východě.“
„Mluvíš jako turistický průvodce,“ řekla Sára a zasmála se.
„Když jsem byl ještě kluk, byl jsem turistický průvodce,“ odpověděl Eli. „Doprovázel…
