14/ RECENZE GAYLORDA SPRIGGSE
New York Times, 4. prosince 1906
„Slyšte, slyšte, tolik opěvovaná nová Manhattanská opera pana Oscara Hammersteina byla včera večer slavnostně otevřena představením, které může být výstižně hodnoceno pouze slovy dokonalý triumf. Pokud kdy měla naši drahou vlast zachvátit další občanská válka, pak k ní rozhodně došlo v bitvě o vstupenky. Celý New York byl totiž vzhůru nohama právě kvůli oné opeře, kterou jsme zhlédli.
Můžeme se pouze dohadovat, kolik přesně musely rodiny největších finančníků a milovníků kultury z našeho města zaplatit za své lóže a dokonce i za pouhá místa v hledišti, ale ceny určitě nechaly oficiální vstupné někde v nedohlednu za sebou.
Manhattanská - jak ji nyní musíme nazývat, abychom ji odlišili od Metropolitní na druhé straně města - je skutečně grandiózní přepychová stavba, překrásně vyzdobená, s foyerem, který svou prostorností zcela zahanbuje poněkud stísněné předsálí, jaké nabízí divákům Metropolitní. A právě ve foyeru jsem během půl hodiny před začátkem představení spatřil lidi, jejichž jména jsou po celé Americe proslulá. Tito lidé - živoucí legendy - zde korzovali jako školáci o přestávce, protože volná místa v lóžích sehnalo jen pár šťastlivců.
Byli zde Mellonové, Vanderbiltové, Rockefellerové, Gouldové, Whitneyové a Pierpont Morganové. Mezi nimi se procházel náš společný geniální hostitel, muž, který dal v sázku obrovský majetek a věnoval nekonečné množství elánu a energie ke stvoření Manhattanské opery, cigaretový magnát Oscar Hammerstein osobně. Mezi lidmi se neustále šeptá o dalším, mnohem bohatším Midasovi, podporujícím velkého pana H.; o jakémsi fantomovi, který vše financuje, nikým neviděn a nepoznán. Pokud však někdo takový existuje, nebyl spatřen.
Majestátní sloupořadí i skvostná krása foyeru udělaly na návštěvníky obrovský dojem, jenž ještě umocnila zlatá, karmínová a temně modrá výzdoba překvapivě malého a intimně působícího hlediště. A co říct o kvalitě nového operního díla a zpěvu, který jsme slyšeli? Obojí mělo nejvyšší uměleckou úroveň, již jsem za posledních třicet let ještě nezažil.
Čtenáři tohoto skromného sloupku budou zajisté vědět o jednom neobyčejném rozhodnutí pána Hammersteina. Před sedmi týdny zavrhl Belliniho mistrovské dílo I Puritani a namísto něho si pro slavnostní otevření zvolil něco úplně jiného, novou operu ve zcela moderním pojetí napsanou neznámým a překvapivě stále anonymním americkým skladatelem. Jaké do nebe volající riziko! Podivuhodný hazard! Vyplatil se mu? Stoprocentně!
Tak především - Anděl od Shilohu nám zajistil přítomnost komtesy Christiny de Chagny z Paříže, krasavice s hlasem, který včera večer překonal všechny mé dosavadní zážitky. Je tím nejlepším na světě za posledních třicet let. Za druhé - dílo samotné je mistrovský kus, prostý a jímavý. Jediné oko v hledišti nezůstalo suché.
Příběh se odehrává během občanské války, tedy v období před pouhými čtyřiceti lety, takže v sobě nese jednoznačnou důležitost pro všechny Američany, ať z Jihu či Severu. V prvním dějství se seznamujeme s elegantním mladým právníkem z Connecticutu Milesem Reganem, beznadějně zamilovaným do Eugenie Delarueové, půvabné dcerky bohatého plantážníka z Virginie. Hlavní mužskou roli ztvárnil nastupující americký tenor David Melrose a zpíval do okamžiku, kdy se přihodila nanejvýš záhadná věc - ale o té později. Rozkošný pár si na jevišti sliboval věrnost až za hrob a vyměnil si zlaté prsteny. Madam de Chagny působila zcela úchvatně, projevovala se jako skutečná jižanská kráska a v árii Tento prsten nás spojí navždy dokonale vyjádřila nelíčené dívčí nadšení a radost ze žádosti o ruku vyslovené mužem, jehož tolik miluje. Svým štěstím dokázala nakazit všechny posluchače.
Joshua Howard, majitel sousední plantáže, jehož part zpíval Alessandro Gonci, se též ucházel o dívčinu ruku, ale odmítnutí přijal jako pravý džentlmen. Nedal na sobě znát, jak ho zkrušilo. Jenže v tom okamžiku se už nade všemi začínají shlukovat temné mraky války a …
