/ 18 /
Oba muži z Century House přiletěli do Rijádu před Chipem Barberem z Washingtonu. Steve Laing a Simon Palfrey přistáli před svítáním, protože letěli noční linkou z Heathrow.
Julian Gray jako obvykle na ně čekal ve svém neoznačeném voze a odvezl je do vily, kde vlastně žil, a jenom příležitostně navštěvoval svou ženu, již celých pět měsíců.
Byl znepokojen náhlým novým objevením se Palfreyho z Londýna, nemluvě již o výše postaveném Stevu Laingovi, kteří nyní chtějí dohlédnout na operaci, která byla vlastně již uzavřena.
Ve vile, za zavřenými dveřmi, Laing řekl rijádskému veliteli stanice přesně, proč je třeba vystopovat znovu Jericha a vrátit do hry, a to okamžitě.
„Kriste Pane, takže se to tomu syčákovi opravdu podařilo.“
„Musíme to předpokládat, třebaže nemáme žádný důkaz,“ řekl Laing. „Kdy má Martin okno pro příjem?“
„Mezi 11.15 a 11.45 dnes v noci,“ řekl Gray. „Z bezpečnostních důvodů jsme mu nevysílali celých pět dní. Očekáváme, že by se měl objevit za hranicí každou chvíli.“
„Doufejme, že je ještě tam. Jestliže ne, pak jsme v rejži. Budeme ho tam muset znovu dopravit a to může trvat věčnost. Irácké pouště jsou plné hlídek.“
„Kolik lidí o tom ví?“ zeptal se Gray.
„Tak málo, jak je jen možné, a tak to zůstane,“ odvětil Laing.
Velmi úzká skupina těch, kteří to potřebovali vědět, byla vytvořena mezi Londýnem a Washingtonem, ovšem pro profesionály byla ještě příliš velká. Ve Washingtonu to byl prezident a čtyři členové jeho kabinetu plus předseda Rady národní bezpečnosti a předseda Sboru náčelníků štábů. K tomu bylo třeba přidat čtyři muže v Langley, z nichž jeden, Chip Barber, mířil do Rijádu. Nešťastný Dr. Lomax měl nechtěného hosta ve svém srubu, aby se zajistilo, že nedojde ke kontaktu s venkovním světem.
V Londýně se zpráva dostala k předsedovi vlády, Johnu Majorovi, tajemníkovi kabinetu, dvěma členům kabinetu; v Century House o tom věděli tři lidé.
V Rijádu byli nyní tři ve vile SIS a Barber na cestě k nim. Mezi vojáky byla informace omezena na čtyři generály, tři Američany a jednoho Brita.
Dr. Terry Martin dostal diplomatickou chřipku a byl pohodlně usídlen v jednom z bezpečných domů SIS na venkově, kde se o něho starala mateřsky vypadající hospodyně a tři již ne tak mateřsky vyhlížející hlídači.
Od této chvíle veškeré operace proti Iráku, které se týkaly vyhledání a zničení zařízení, kterému Spojenci dali kódové jméno Kubth-ut-Allah, to jest Boží pěst, budou podnikány pod krytím aktivních opatření určených k likvidaci Saddáma Husajna samého nebo z jiných únosných důvodů.
Dva takové pokusy se již ve skutečnosti staly. Na základě informací od Jericha, byly identifikovány dva cíle, kde irácký prezident mohl sídlit, alespoň dočasně. Ani Jericho nemohl přesně říci - to nemohl nikdo, protože Rais se pohyboval jako přízrak z úkrytu do úkrytu, pokud nebyl v bunkru v Rijádu.
Trvalý letecký dohled objevil dvě místa identifikované Jerichem. Jedno z nich byla vila na venkově čtyřicet mil od Bagdádu, druhé byl velký přívěs, používaný jako velitelské stanoviště a plánovací středisko.
Při jedné příležitosti letečtí pozorovatelé uviděli mobilní raketové baterie a lehké obrněnce zaujímající postavení kolem vily. Přiletěla sem letka Strike Eaglů a rozbila vilu na padrť. Byl to falešný poplach, pták v kleci nebyl.
Při druhé příležitosti, dva dny před koncem ledna, bylo zjištěno, že se velký přívěs přesunuje na nové místo. Opět došlo k útoku a opět cíl nebyl doma.
V obou případech letci přebírali obrovské riziko při svých útocích, protože iráčtí dělostřelci bojovali zuřivě.
Neúspěch pokusů o likvidaci iráckého diktátora v obou případech ponechal Spojence na rozpacích. Prostě nevěděli, jaké jsou přesné pohyby Saddáma Husajna, a ani Jericho jim nemohl pomoci.
Skutečností bylo, že nikdo kromě malé skupiny osobních strážců rekrutovaných z Amn-al-Khass pod velením jeho vlastního syna Kusaje to nevěděl.
Ve skutečnosti se celou dobu neustále pohyboval. Bez ohledu na předpoklad, že Saddám bude ve svém bunkru…
