/ 10 /
Jak CIA, tak SIS spěchaly. Třebaže se o tom vůbec nemluvilo, od konce října byla v Rijádu vybudována silná rezidentura CIA, která také zajišťovala operace. Přítomnost CIA ležela již dávno v žaludku vojenskému velení, vzdálenému na míle v bludišti plánovacích místností pod saúdskoarabským ministerstvem obrany. Nálada, především leteckých generálů, byla určována přesvědčením, že šikovným použitím zarážejícího množství technických zařízení, která mají k dispozici, mohou zajistit všechno, co je třeba vědět o obraně Iráku a jejích přípravách.
Byl to skutečně obrovský počet technických zařízení.
Nehledě na družice ve vesmíru, vysílající neustálý proud snímků země Saddáma Husajna; nehledě na Auroru a U-2 provádějící totéž, ale poněkud níže, byly tu i další stroje, a velmi složité, určené pro získávání leteckých informací.
Další generace satelitů na geosynchronní dráze, vznášející se nad Blízkým východem, se věnovala poslouchání všeho, co Iráčané říkali, a tyto družice zachycovaly každé slovo pronesené na „otevřené lince. Nemohly ovšem zachytit plánovací konference, probíhající na oněch 45 000 mílích zakopaných optických kabelů. Letectvo používalo především Vzdušný varovný a kontrolní systém, známý jako AWACS. Šlo o letouny Boeing 707, nesoucí obrovský radarový talíř, namontovaný na hřbetě. Antény, pomalu se otáčející nad Severním zálivem, celých 24 hodin denně, dokázaly, že AWACS mohl informovat Rijád během několika sekund o každém pohybu letadel nad Irákem. Sotva se nějaký irácký letoun pohnul, ještě než vzletěl, Rijád už znal počet, směr, rychlost a výšku. Vedle letounů AWACS tu byla ještě další konverze Boeingu 707, E8-A, známá jako J-STARS, která sledovala pohyby na zemi, tak jako AWACS sledoval pohyby ve vzduchu. S velkým radarem Norden prohlížejícím půdu pod sebou i po stranách, mohl pokrývat území Iráku, aniž vletěl do iráckého vzdušného prostoru. J-STAR si všiml téměř každého kousku kovu, který se začal pohybovat. Kombinace všech těchto a mnoha dalších technických zázraků, na kterou Washington vydal miliardy a miliardy dolarů, přesvědčila generály, že když se něco řekne, že to uslyší, a když se něco pohne, že to uvidí, a když to budou vědět, že to budou moci také zničit. Budou to navíc moci dělat, ať již bude pršet nebo mlha, v noci nebo ve dne. Nikdy už nebude nepřítel schopen se skrýt pod stromy džunglí a vyhnout se odhalení. Oči v oblacích uvidí všechno špionážní důstojníci z Langley byli skeptičtí. Jenže pochybnosti byly pro civilisty. Tváří v tvář tomu vojáci začali být nedotknutelní. Měli udělat pořádnou práci, chtěli ji také udělat a nepotřebovali, aby jim někdo radil. Na britské straně byla situace jiná. Operace SIS v Zálivu se podobala operacím CIA, šlo však stále o velkou operaci podle měřítek Century Idouse a (jak bylo obvyklé) i rozsah byl skromnější a utajenější. Kromě toho Britové jmenovali jako velitele všech sil UK v zálivu a jako zástupce generála Schwarzkopfa mimořádně schopného vojáka. Norman Schwarzkopf byl velký rozložitý muž značných vojenských zkušeností a byl to voják každým coulem. Říkalo se mu buď Stormin‘ Norman (Bouřící Norman) nebo „Medvěd“, jeho nálada se dokázala změnit od příjemné žoviálnosti až po výbuchy hněvu, vždy krátké, o kterých jeho personál říkal, že generál „vyletěl“. Jeho britský protějšek nemohl být odlišnější.
Generálporučík sir Peter de la Billi? re, který přijel na začátku října, aby převzal velení Britů, byl zdánlivě slabý, hubený, šlachovitý muž skromných způsobů a zdrženlivý v řeči. Velký americký extrovert a hubený britský introvert vytvořili podivuhodnou dvojici, která mohla mít úspěch pouze proto, že jeden o druhém toho věděli tolik, aby si uvědomovali, co se skrývá za jejich zevnějškem.
Sir Peter, známý jednotkám jako PB., byl nejvíce vyznamenávaný voják v britské armádě, ale nikdy a za žádných okolností o tom nehovořil. Pouze ti, kdo byli s ním v různých bojích, příležitostně zamumlali do svých pivních sklenic něco o spoustě „gongů“, které má připn…
