58
Teherán, Írán
S Amatulláhovým požehnáním Ášání pospíchal zpátky na ministerstvo zpravodajské služby. Amatulláhovi řekl, že není moudré řídit tak riskantní operaci z prezidentského paláce. Nyní seděl za svým stolem a list papíru, který dostal od Amatulláha, ležel přímo uprostřed kožené psací podložky. Vedle byl lístek s číslem a e-mailovou adresou, jež mu dal Rapp. V televizi na skříňce na opačné straně místnosti běžel projev amerického prezidenta.
Ášání ho zprvu sledoval s obvyklým analytickým odstupem. Moc toho o prezidentovi Alexanderovi nevěděl, ale líbil se mu jeho řečnický styl. Jako většina politiků toho napovídal dost, a kdykoli byl jeho tématem Írán, Ášání od svých lidí dostal DVD se záznamem projevu. Nyní od prvního okamžiku věděl, že Alexander nemluví do větru.
Když se Alexander dostal k tomu, že ponorka Yunes potopila fregatu Sabalan, Ášání se začal obávat nejhoršího. Vzpomněl si na řadu náznaků. Zasvěcený výraz generálů v prezidentském paláci během Amatulláhovy řeči, prezidentův příkaz, aby Ášání s sebou do Mosúlu vzal Muchtára – celé to byl podvod a ten šílenec si vážně myslel, že mu projde.
Jak americký prezident předkládal další fakta, Ášání byl stále nervóznější. Na jakou cestu je to vůdcové zavedli? Na obrazovce se objevily fotografie Alího Abbáse a dvou členů íránské revoluční gardy. Ministra zpravodajské služby napadlo, že už to horší být nemůže, jenže pak prezident ukázal záběr Ášáního a Muchtára krátce po příletu do Mosúlu.
Ášání byl natolik rozrušený, že mu málem unikla závěrečná část projevu prezidenta Alexandera. Ultimátum nemohlo být jasnější. Ášání si prezidentova slova zopakoval. Dávám íránské vládě dvě hodiny a ani o minutu déle. Pokud do té doby nepropustí ředitelku Kennedyovou, nařídím útočné operace proti íránské armádě a vedení.
Ášání se zneklidňující jistotou věděl, že kancelář, ve které právě sedí, zničí první vlna řízených střel. Než se stačil zamyslet nad dalšími kroky, dveře jeho kanceláře se rozletěly. Náměstek pro tajné operace chtěl vědět, proč se s ním ministr neporadil. Po několika vteřinách dorazil náměstek zodpovídající za spolupráci s Hizballáhem a zajímalo ho totéž.
Ášání se jim pokusil vysvětlit, že sám o ničem neměl ani tušení. Z jejich výrazů však bylo zřejmé, že mu nevěří. Potom začaly zvonit telefony: pevné linky, mobilní telefony, bezpečné telefony – zkrátka všechny, které měl. Přes sekretářku se k němu pokusila probít manželka a pak mu zavolala na soukromý mobil. Bála se a dělala si starosti, jestli má naložit dcery a odjet z města. Ášání jí řekl, aby zůstaly, a snažil se ji uklidnit. Než zavěsil, slíbil, že se do hodiny ještě ozve.
Potom z kanceláře všechny vyhodil, sekretářce řekl, aby mu nikoho nepřepojovala, a zavřel a zamkl dveře. Po chvilce váhání se rozhodl zavolat na soukromou linku ajatolláha Nadžára. Potřetí během posledních tří hodin mu jeho asistent řekl, že Nadžár není k zastižení. Ášání zavěsil a zabýval se úvahami, jestli cesta Nadžára a nejvyššího vůdce mimo město nebyla předem naplánovaná. Co když Amatulláhův projev schválili?
Tato možnost otřásla Ášáního vírou ve vedení země. Byli snad všichni od začátku do spiknutí zapleteni? Poslali Ášáního záměrně na schůzku s Kennedyovou, i když věděli, že se chystá její únos? Ášání si prohlížel soupis telefonních čísel na jednom papíře a Rappovy kontaktní informace na druhém. Jediným telefonátem mohl celou situaci vyřešit. Kdyby aspoň na vteřinu uvěřil, že se Amatulláh nebo Muchtár dokáží rozhodnout správně, na předání informací by ani nepomyslel, měl však své pochybnosti. Bylo pravděpodobné, že Amatulláh má sám sebe příliš rád, než aby riskoval přímý střet s americkými vojenskými silami, ale nedalo se vyloučit, že bombardování by podstoupil. Koneckonců, Američané se k pozemní invazi neodhodlají. Neměli dost vojáků ani kuráže na boj, který by oběma stranám přinesl obrovské ztráty.
Muchtár však byl úplně jiný, fanatický věřící s mučednickým komplexem. Nedalo se spoléhat, že Kennedyovou propustí. Od…
