4
Rapp zjistil, že polní lůžko stojí vedle tří patrových postelí. Zřejmě pocházelo z armádních přebytků. Nebylo velké, ale rozhodně lepší než holá zem. Svlékl se do spodního prádla, otevřel pytel a vytáhl šortky a čistě bílé tričko. Kennedyová mu řekla, aby si zabalil oblečení bez jakýchkoli nápisů a nášivek. Nechtěla, aby ostatním mužům naznačoval, odkud pochází. Měli přísně zakázáno hovořit o své minulosti. Rapp si složil šaty, schoval je do skříňky, zavřel ji a pytel položil nahoru. Chtěl si vybalit, ale slyšel, že se blíží instruktor. Rapp zaujal pozici uprostřed odřené zápasnické žíněnky a nedočkavě čekal na svou příležitost.
Hurley se zastavil ve vratech, dlouze nasál kouř z cigarety a rozcvičil se několika úklony do stran a kroužením rameny. Neočekával dlouhý boj, a tak si ještě protáhl lýtka, naposledy vdechl kouř, típl cigaretu o podrážku a vešel do stodoly. Nový rekrut stál uprostřed žíněnky v šortkách a tričku. Hurley si ho ještě jednou prohlédl od hlavy k patě. Byl ve formě, stejně jako všichni ostatní, ale jeho postoj kupodivu působil jaksi ležérně a uvolněně.
„Ramena dozadu! Pozor, přímo hleď!“ Hurley zavrtěl hlavou a mumlal si cosi nesrozumitelného. „Nevedu tady dětskej koutek.“ Předklonil se, stáhl si boty a ponožky a odložil je úhledně v pravém úhlu s okrajem žíněnky, ponožky složené nahoře. Sundal si sluneční brýle a položil je na ponožky. Vstoupil na žíněnku a zeptal se: „Pravidla?“
Rapp zůstal v klidu. „To je na vás, pane.“
Hurley se zaklonil, pokračoval v protahování a řekl: „Protože tenhle výprask nebude nikdo sledovat, navrhuji něco civilizovaného. Neútočíme na koule a oči a údery do krku jsou zakázané.“
„Škrtit se může?“
„Rozhodně,“ zašklebil se Hurley. „Až budeš chtít skončit, zaklepej na zem.“
Rapp přikývl.
„Tak dobře.“ Hurley zaznamenal první náznak něčeho, co se mu nezamlouvalo. Ten kluk neměl v obličeji ani stopu napětí. Vypadal jako trouba, co si vyšel na golf. Hurleyho napadla dvě vysvětlení, z nichž ani jedno se mu nelíbilo. První spočívalo v tom, že rekrut není maminčin mazánek, jak se původně zdálo, a podle druhého si ve své hlouposti neuvědomoval, že na tuhle práci nestačí. Hurley v každém případě ztratí možná víc než jeden drahocenný den, než se ho zbaví. Zakroutil hlavou, cosi zabručel a pak mu došlo, že je tu ještě třetí možnost – že ten kluk opravdu za něco stojí.
Možné riziko Hurleyho na okamžik zarazilo. Zadíval se na mladíka z univerzity a uvědomil si, že o něm ví překvapivě málo. Složka, kterou obdržel od Stansfielda, byla natolik stručná, že všechny podstatné údaje by se vešly na jednu stránku. Kromě obecného fyzického popisu a výsledků testů byly všechny ostatní informace vymazány. Ten člověk byl nepopsaný list. Hurley neměl představu o jeho tělesných schopnostech a povaze. Dokonce ani nevěděl, jestli je levák nebo pravák. Zamračil se a promýšlel další varianty vývoje událostí.
Za normálních okolností Hurley vstupoval s rekrutem na žíněnku poté, co si přečetl jeho obsáhlou osobní složku a několik dní ho pozoroval, což mu poskytlo výhodu. Jestliže člověka pár dní sledujete, hodně se o něm dozvíte. Hurley si tiše vyčítal, že je hlupák a nepomyslel na to dřív. Teď už nemohl ustoupit. Pod bosýma nohama cítil žíněnku. Kdyby souboj zrušil, byla by to známka slabosti.
Hurley zanechal úvah a připomněl si, že zatím přemohl každého, kdo k němu přišel. Sebevědomě vykročil kupředu, na tváři křivý úsměv. Zastavil se tři metry před Rappem. „Řekni, až budeš připravenej.“
Rapp přikývl, nahrbil se a začal se zvolna pohybovat doleva.
Hurley se přesouval doprava a čekal na vhodný úhel k útoku. Zaznamenal příležitost, když protivník trhnutím hlavou naznačil klamný výpad, ale bylo zřejmé, co bude následovat. V tu chvíli se Hurley rozhodl mládence rychle vyřídit. Nebude marnit čas obrannými bloky a držením. Soupeř zakusí opravdovou bolest. Možná mu praskne pár žeber. Tak aspoň neudrží krok s ostatními, i kdyby se projevil jako odhodlaný blázen.
Hurley úder předvídal, přikrčil se a …
