31
Dřív než Rapp vstoupil do tělocvičny, raději dopil svou kávu. Byl by to projev neúcty přinést si s sebou nějaké jídlo nebo nápoj. Karatistické studio bylo obráceno do Třinácté ulice. V typicky americkém duchu se chodci mohli zastavovat na chodníku a sledovat dění ve studiu. Tělocvična disponovala dvěma obrovskými výklady s bočním vchodem nalevo. Výklady sloužily k dvěma účelům. Za prvé přibližovaly bojové umění kolemjdoucím, což pomáhalo získávat nové adepty, a za druhé poskytovaly dodatečné rozptýlení, na které si cvičenci byli nuceni zvyknout. Rapp stál před výkladem několik minut a pozoroval mistra, jak se svými svěřenci provádí rutinní cvičení. Právě zápasili ve dvojicích. Osm cvičenců stálo proti sobě a nacvičovalo sanbon kumite neboli útok sestávající ze tří fází. Probíhalo to ve velice klidném duchu. Žádné výkřiky ani vzájemné škádlení.
Rapp spatřil Riverovou okamžitě. Nebylo možné přehlédnout její černý culík poletující kolem ní, jak se točila a kopala. Měla kolem pasu černý pás, přesně jak říkal Warch. Muž, se kterým zápasila, byl o několik centimetrů vyšší a o dobrých dvacet kilo těžší. Byl to jediný další nositel černého pásu v tělocvičně a ona do něj zuřivě kopala. Rapp vypil posledních pár doušků kávy a usmál se, když na svého protivníka zaútočila zběsilou kombinací a nechala ho ležet v mdlobách na zádech. Mistr zakročil a vrhl na Riverovou nesouhlasný pohled. Rapp byl překvapen, když viděl, že Riverová svému mistrovi odmlouvá, na což se všeobecně pohlíželo s velkou nevolí. Instruktorův obličej zrudl a Riverová se k němu otočila zády, což byl další výraz neúcty.
Rapp jako kluk absolvoval spoustu rvaček, ale teprve u CIA se naučil skutečně bojovat. Zpočátku ho učili karate a později džudo. Bez obtíží zvládal obojí, a třebaže byly osvojené techniky užitečné a disciplína nezbytná, instinktivně věděl, že ve skutečném životě bude boj mnohem složitější. Džudo a karate měly příliš mnoho pravidel. Příliš mnoho omezení. Teprve když ho poslali do Fort Braggu za účelem dalšího výcviku, začal chodit do třídy džiu-džitsu. Hned od první chvíle věděl, že tato disciplína mnohem lépe odpovídá reálnému boji. Zatímco karate používalo hlavně údery nohou a rukou, džiu-džitsu kombinovalo obojí a navíc přidávalo kolena, lokty, údery hlavou, kravaty, Znehybňující hmaty a některé další prvky. Rapp se do toho pustil s velkou vervou a nakonec strávil několik měsíců v Brazílii, kde studoval brazilské džiu-džitsu u samotného mistra Helia Gracieho. V průběhu let přidal ke svým bojovým dovednostem ještě trochu thajského boxu, ale převážně se soustředil na brazilské džiu-džitsu a nakonec v této disciplíně získal černý pás třetího stupně.
Rapp pohlédl skrz výlohu na mistra s tváří rudou vzteky a přemýšlel, jestli jí dá náležité ponaučení. Všichni instruktoři nebyli ze stejného těsta. Někteří vyhlíželi dobře ve svých bílých úborech a černých pásech a vedli si dobře, když vyučovali dvojfázové nebo trojfázové výpady. Džiu-kumite nebo zápas ve volném stylu bylo něco docela jiného. A ještě hůř na tom byli, když se dostali do situace bez pravidel, kdy mohly být použity všechny druhy boje a kde se svým úzkoprsým, disciplinovaným přístupem čelili vážným problémům. Mimo jejich druh bojového umění byla jejich schopnost předvídat chování protivníka velice omezená.
Tomuto mistrovi bylo nejspíš něco přes padesát a vypadal, že už měl pěkných pár zápasů za sebou. Měl trochu rozpláclý nos, což nasvědčovalo tomu, že ho měl několikrát zlomený, a kolem očí měl stopy po zraněních. Riverová se k němu obrátila čelem a založila si ruce výhružně v bok. Rapp neslyšel, co jí její mistr říkal, ale po několika vteřinách se Riverová uklonila a odkráčela pryč. Rapp se usmál pod vousy a rozhodl se jít dovnitř. Odhodil kelímek od kávy do odpadkového koše u dveří a vešel do nevelké vstupní haly. Podél dvou protějších zdí stály lavice a na zdech byly háčky. Pod lavicemi byly srovnány boty. Rapp hleděl skrz sklo do tělocvičny a podařilo se mu upoutat Riverovou p…
