Kapitola čtyřicátá pátá
Škvírami ve dveřích malého skladu začínaly pronikat slabé pramínky kouře. Gilan přirazil dveře ke zkroucenému rámu a kývl na Lydii, která právě vyšla z klenotnictví.
Kupec se za ní díval s kyselým výrazem na tváři. Promrhala deset minut jeho času a jemu teď bylo jasné, že vůbec neměla v úmyslu něco si koupit – takový druh lidí se po několika letech naučí rozeznávat každý obchodník. Potíž byla v tom, že jste jim nemohli prostě říct, ať táhnou. Kdybyste se spletli, přišli byste o obchod.
Oba narušitelé jako by nic zamířili zpátky na hlavní ulici, kudy měli v plánu utéct. Lydia se ohlédla a šťouchla loktem do Gilana.
„Už vidím, jak se zpod dveří plazí kouř,“ zašeptala.
„Mlč a nedívej se tam,“ nařídil jí Gilan.
Už byli skoro na křižovatce s hlavní třídou, když udeřila pohroma. Z hlavní ulice odbočila skupina šesti Sokořanů, která úzkou uličku téměř ucpala. Na několik vteřin zavládl menší zmatek, když se kolem nich Gilan s Lydií pokoušeli projít. Gilan si uvědomoval, že každou chvíli může někdo zahlédnout kouř a ztropit povyk, a tak se začal tlačit rázněji a rameny odstrkoval Sokořany stranou. Jednomu z nich se ocitl tváří v tvář a překvapeně se od něj odtáhl.
Byl to ten samý kupec, kterého omráčil při minulé návštěvě súku – ten, který odhalil, že Lydia je dívka. Na čelisti, kam ho Gilan uhodil, měl ošklivou žluto-modrou pohmožděninu.
Muž si ho chvíli rozhněvaně měřil. Měl zlost, že do něj cizinec vrazil. Potom Gilan zahlédl, jak se mu v očích rozsvítilo poznání.
„Vy už jste tady byli!“ prohlásil muž. „Když se snažil utéct ten zloděj!“ Bodl prstem k Lydii. „Je to žena!“ zařval. „V súku je žena!“
Všichni jeho společníci se okamžitě rozkřičeli. Někdo zaslechl slovo „zloděj“, nevyhnutelně si ho špatně vyložil a začal volat, že je tu zloděj, který se pokouší utéct. Muži před Gilanem utvořili úplnou hradbu a bránili mu protlačit se skrz. Několik se jich pokoušelo vytáhnout zahnuté meče, ale kvůli stísněnému prostoru a tlačícím se lidem se jim to nedařilo.
„Dúrie! Dúrie! Na trhu jsou zloději! Zavolejte dúrii!“ zařval jeden z mužů.
„To už přece děláte,“ procedil Gilan skrz zaťaté zuby. V levačce měl jeden ze svých boxerů a teď ho použil – zasadil Sokořanovi krátkou ránu vedenou zdola, vložil do ní ovšem sílu svého ramene i horní poloviny těla.
Zasáhl muže ze strany do čelisti a Sokořanovi se zakalily oči. Zhroutil se jako hadrová panenka a strhl s sebou dalšího muže stojícího za ním.
Potom Lydia zaslechla pravidelný dusot mnoha podrážek podbitých železnými cvoky a za rohem se vynořil oddíl osmi členů dúrie. Desátník, který jim velel, si prohlédl rozvášněnou skupinu před sebou a vydal krátký rozkaz.
„Meče!“
Osm zahnutých mečů se zavrzáním vylétlo z pouzder a ozbrojení muži začali v klínovitém útvaru postupovat vpřed. Vpadli do zad mužům shluknutým kolem Lydie a Gilana a začali je odstrkovat stranou, aby mohli projít. Kupci a jejich sluhové se bez přemýšlení začali vzpouzet, strkat, otáčet se a spílat nově příchozím. Gilan se ohlédl přes rameno. Uličku po dvaceti krocích přetínala další úzká cesta. Ukázal na křižovatku svým mečem a křikl na Lydii.
„Zpátky! Zpátky za další roh!“
V tu chvíli se jeden z členů dúrie protlačil rvačkou, která se mezitím strhla. Uviděl Gilana a Lydii, poznal, že jsou to cizinci, a rozehnal se mečem po vyšší z obou postav, které měl před sebou.
Gilan jeho výpad snadno vykryl, a když se meč s prudkým trhnutím a zazvoněním zastavil, Lydia se vrhla vpřed a zabodla dýku vojákovi do nadloktí.
Ostrá čepel projela kroužkovou zbrojí jako rozpálený nůž máslem a voják náhle ucítil v paži palčivou bolest. Prsty se mu proti jeho vůli rozevřely, meč mu vyklouzl z ruky a se zazvoněním dopadl na dlažební kameny.
„Utíkej!“ zakřičel Gilan na Lydii. Nyní se však ocitli tváří v tvář tělesnému strážci z obchodu, do něhož předtím vstoupila Lydia. Majitel obchodu nebyl žádný bojovník a moudře ustoupil za pult se zbožím. K sílícímu hluku a povyku však přispěl alespoň svým hlasem.
„J…
