16 KAPITOLA
NA CHVÍLI SE ZASTAVILI VE TMĚ a tichu parkoviště pod Franklinovými osvětlenými okny. Pak Yanniová vyndala z mustangu CD se Sheryl Crowovou. Podala ho Cashovi. Cash odemkl humvee, natáhl se dovnitř a vložil ho do přehrávače. Potom podal klíčky Franklinovi. Franklin se vyhoupl na sedadlo řidiče. Cash se posadil vedle něj, M24 položenou na kolenou. Reacher, Helen Rodinová a Ann Yanniová se vmáčkli dozadu.
„Pusťte topení,“ požádal Reacher.
Cash se naklonil doleva a nastavil topení na maximum. Franklin nastartoval. Vycouval do ulice. Otočil volantem a vyrazil na západ. Potom zabočil na sever. Motor řval a auto poskakovalo. Topení zabralo a větrák funěl. Uvnitř se udělalo teplo a pak vedro. Zahnuli na západ, na sever, na západ, na sever, jak je vedla mřížka cest protínajících pole. Jízda se skládala z hlučných rovných úseků a prudkých škubanců doprava. Potom zahnuli naposledy. Franklin se napřímil za volantem a dupl na plyn.
„Tady to je,“ oznámila Yanniová. „Přímo rovně, pět kilometrů odtud.“
„Pusťte hudbu,“ nařídil Reacher. „Osmou stopu.“
Cash stiskl tlačítko.
Každý den je klikatá cesta.
„Hlasitěji,“ přikázal Reacher.
Cash zesílil zvuk. Franklin se řítil vpřed, téměř stovkou.
Ještě tři kilometry,“ křikla Yanniová. Potom: Ještě jeden.“
Franklin pokračoval v jízdě. Reacher se díval z pravého okýnka. Pozoroval pole ubíhající v temnotě. Tu a tam na ně dopadl paprsek z reflektorů. Zavlažovací ramena se otáčela tak pomalu, že vypadala nehybně. Ve vzduchu se vznášela vodní tříšť.
„Dálková světla,“ zavolal Reacher.
Franklin je zapnul.
„Hudbu na plné pecky,“ křikl Reacher.
Cash otočil knoflíkem.
KAŽDÝ DEN JE KLIKATÁ CESTA.
„Půl kilometru,“ zaječela Yanniová.
„Okna,“ zařval Reacher.
Čtyři palce zmáčkly čtyři knoflíky a čtyři okýnka sjela o tři centimetry. Do noci se vyvalil horký vzduch a hlasitá hudba. Reacher se zadíval doprava a zahlédl tmavou siluetu domu. Mihl se v dálce. Osamělý, hranatý, bytelný, masivní, uvnitř slabě osvětlený. Obklopovala ho naprostá rovina. Vápencová příjezdová cesta byla dlouhá, bledá a rovná jako pravítko.
Franklin tiskl nohu na plyn.
„Za čtyři sta metrů přijde stopka,“ zakřičela Yanniová.
„Připravit,“ nakázal Reacher. „Představení začíná.“
„Sto metrů,“ oznámila Yanniová.
„Dveře,“ zařval Reacher.
„Troje dveře se otevřely na tři centimetry. Franklin zprudka zabrzdil. Zastavil přesně na čáře. Reacher, Yanniová, Helen a Cash vyskákali z auta. Franklin se bez zaváhání opět rozjel. Jako by jen ukázněně dal přednost na stopce. Reacher, Yanniová, Cash a Helen se oprášili a zůstali stát těsně u sebe na silnici, pohledy upřené na sever. Dálková světla, zvuk motoru a dunění hudby se rychle vytrácely.
* * *
Sokolov zachytil teplo humvee na jižní i západní obrazovce už kilometr od domu. Nešlo ho nezachytit. Velké vozidlo pohybující se vysokou rychlostí, s chvosty horkého vzduchu vystřelujícími otevřenými okny. Na obrazovce připomínal raketu letící bokem. Pak ho také zaslechl, celým tělem, přes stěny. Silný motor, hlasitá hudba. Vladimir se na něj podíval.
Jenom projíždí?“ zeptal se.
„Uvidíme,“ opáčil Sokolov.
Auto nezpomalilo. Prohnalo se kolem domu a pokračovalo na sever. Na obrazovce nechávalo stopu jako kabina kosmické lodi prorážející atmosféru. Hudba pronikla stěnami s Dopplerovým posunem jako siréna sanitky.
„Projíždí,“ oznámil Sokolov.
„Kretén,“ ulevil si Vladimir.
Chenko ho v druhém patře také slyšel. Prošel prázdnou ložnicí k oknu vedoucímu na západ a podíval se ven. Zahlédl velký černý obrys ženoucí se stovkou, rozsvícená dálková světla, jasná světla vzadu, hudba dunící tak hlasitě, že slyšel, jak se o dvě stě metrů dál prohýbají výplně dveří. Auto se prořítilo kolem. Nezpomalilo. Chenko otevřel okno, vyklonil, natáhl krk a sledoval, jak se bublina světla pohybuje na sever. Zmizela za kostrami strojů drtičky kamene. Ve vzduchu však zůstala světelná záře. Po čtyři sta metrech změnila barvu. Z bílé na červenou. Brzdová světla na stopce. Záře na vteřinu zne…
