Pátek, 9. dubna
Dnes sem byl znovu přijatej na Redwoodskou střední. Možná bych se měl ucházet o zápis do Guinnessovy knihy rekordů: ve stejným školním roce sem byl přijatej jednou do prvního a jednou do třetího ročníku, jde o mý celkově druhý přijetí na střední školu coby osoba mužskýho pohlaví a o mý třetí přijetí coby někdo úplně jinej. Těšil sem se na slečnu Pomdreckovou, postarší poradkyni pro studijní záležitosti, ale dnešní přestup administrativně zpracovávala slečna Drelfleurová, přísně vyhlížející babice s flekatou kůží a umolousanýma vlasama, načesanýma do šedivýho křoví.
"Myslel jsem, že nové studenty má na starost slečna Pomdrecková,"
vyzvídal sem.
Slečna Drelfleurová studovala mou žádost a padělaný vysvědčení.
"Slečna Pomdrecková již ve školství nepracuje," zněla její odpověď.
"Aha," řekl sem a přepadl mě nepříjemnej pocit. "Šla do penze?"
"Tak nějak. Takže ty k nám chceš přestoupit ze školy Johna Wayna. Kde to je?"
"Přece dole na jihu v Orange County. Copak jste nikdy neslyšela o udatných Zelených baretech? To bylo naše slavné fotbalové mužstvo."
"Nepochybuji, že se prosadíš i mezi naší sportovní elitou. Snad se s tím přestupem vyrovnáš. A jak to, že je ti osmnáct a jsi teprve ve třetím ročníku?"
"No, když mi bylo deset, byl jsem nemocný a zmeškal jsem celý jeden rok školní docházky. Nejdřív mě léčili na Gehrigovu chorobu, ale ukázalo se, že jde o něco úplně jiného, totiž tzv. Baberuthův syndrom. Proto jsem také na svůj věk poměrně malého vzrůstu."
"Ach tak. Vidím, Ricku, že máš výborné známky, ale naše výběrové třídy jsou bohužel touto dobou už plné."
"Chápu, slečno Drelfleurová. Budu chodit tam, kde je volno."
Vytiskla mi rozvrh hodin: práce se dřevem II, tělocvik, současné problémy Kalifornie, počítačová laboratoř, oběd, samostatné studium, rodinná výchova a bezpečnost silničního provozu. Dále mi přidělila skříňku číslo 859, kterou až donedávna používala problémová studentka Carlotta Ulanská. Uvnitř skříňky sem našel zbytky podezřelýho bílýho prášku. Poldi tu určitě čmuchali, takže už nepochybně mají mý otisky prstů!
Bylo už po první hodině, a tak sem šel přímo do tělocvičny. Většina mejch spolužáků byla sice teoreticky o rok mladší než já, ale všichni byli aspoň o patnáct kilo živý váhy těžší. Dnes se nacvičoval útok v košíkový a skoro se mi jednou podařilo získat balon. Po těláku se pak v šatně kočkovali a mlátili ručníkama nahatí borci se zarostlou hrudí a velikýma visatcema pod břichem. Doufám, že Rick S. Hunter bude takhle za pár let taky vypadat. Jak se dalo předpokládat, většina jejich neurvalostí byla zaměřena na nově příchozího. Musím uznat, že v dívčí šatně mi bylo podstatně líp.
Že sem o přestávkách po chodbách vyhlížel Sheeni, snad ani nemusím říkat, ale nikde sem ji nezahlíd. Vzhledem k tomu, že ten strupskej Vijay obědval sám, usoudil sem, že moje milovaná dnes není ve škole. Doufám, že nemá recidivu otravy škorpióním jedem. Zmírám touhou jí zavolat, ale vím, jak by se k tomuhle nápadu postavila Connie.
Se zájmem sem sledoval, že Trent neobědvá se svýma kumpánama z plaveckýho oddílu, ale sedí společně s Apurvou na prestižních sicnách u stolu vyhrazenýho pro redwoodský hrdličky. Při tý příležitosti sem si všimnul, že Candy Pringleová to už zase nepeče s Brunem Modjaleským. Zahlíd sem ji, jak drží dietu s ostatníma fanynkama, kdežto – ač je to k nevíře – zneuctěnej mistr světa se krčí u stejnýho podřadnýho stolu jako Hároš DeFalco.
Rozhod sem se, že ani svýmu nejlepšímu kámošovi neprozradím dřívější identitu Ricka S. Huntera, protože je to příliš nebezpečný. Hároš je sice celkem spolehlivej, ale kdyby přišlo na věc, jen málo děcek je schopnejch donekonečna vydržet brutální vyšetřovací metody policie. Kromě toho bych nevylučoval, že ten chudák moh dojít k závěru, že mu dlužím nějaký prachy. Po cestě do hodiny rodinný výchovy sem si všiml, jak u skříněk obírá Lanu. Měla na sobě nový hadry a vypadala o chlup míň příšerně, než když sem ji viděl naposledy. Moc rád bych věděl, do …
