2,42 €
Elektronická kniha: Karel Čapek – Ze života hmyzu (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Ze života hmyzu
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Scéna: Zelený les.
TULÁK (sedí zamyšlen):
Dost, dost už viděls. Viděls všechny tvory
sát jako vši na velkém těle bytí,
v strašlivém hladu rozmnožit svůj podíl
urvaný druhým. Žít, to značí brát,
nu tedy ber i ty. Už dost jsem viděl.
(Pauza.)
A co já sám jsem jiného než hmyz,
jsem šváb a sbírám v prachu drobečky,
co jiní nechají. To je tvůj život,
k ničemu, k ničemu, ba ani k tomu dobrý,
aby mne někdo sežral.
KUKLA (křičí):
Místo, místo, já se zrodím,
z vězení celý svět osvobodím!
Jaká ohromná myšlenka!
TULÁK:
Ta věčná rvačka o své malé já,
ta sháňka hltavá, ta hmyzí péče
svou vlastní malost zvěčnit ve svém rodu,
nechci už, nechci! Kouzla prokletá,
na lidské cesty rád bych vyšel zas,
ach cesty lidské! Po mém bloudění
kdy zas mne pozdravíte, tabulky,
jež lidskou řečí oznamujete
obec a okres, hejtmanství a stát,
stát! Stůj, má hlavo! Nejprve je obec,
pak přijde okres, potom země, národ
a vlast a lidstvo; a to vše je větší
než každé já. Ba právě, v tom to vězí,
že hmyzí sobectví zná jenom sebe
a nechápe, že je tu něco víc,
obec a okres, celek společný…
KUKLA:
Ó tvůrčí trýzni!
Palčivá žízni
po velkém činu!
TULÁK (vyskočí):
Společný celek! Nyní tě už mám,
myšlenko lidská! My jsme jenom zrna
veliké sklizně, která patří všem.
Maličké já, je něco nad tebou,
jmenuj to národ, lidstvo nebo stát,
jak chceš to jmenuj, ale jenom služ:
ty nejsi nic. Největší cena žití
je život obětovat.
(Usedne.)
KUKLA:
Blíží se hodina spásy.
Veliká znamení a velká slova
můj příchod hlásí.
TULÁK:
Velký je člověk velkou povinností,
jen tam je celý, kde je částí celku,
a žije lidsky, dá-li život za to,
co větší je než on. Jak chceš to jmenuj,
jenom když tomu sloužíš.
KUKLA (zmítá sebou):
Hleďte, jaká mám křídla!
Jaká nesmírná křídla!
TULÁK: Kdybych jen věděl, kudy do nejbližší obce! Co mne to kouše? To jsi ty, mravenečku? A tady druhý! A třetí! Propána, vždyť jsem si sedl do mraveniště! (Vstává.) Blázni, co jste do mne nalezli? Tuhle po mně běží, koukejme: jeden, dva, tři, čtyři. A tady taky jeden, dva, tři…
(Zatím jde zadní opona vzhůru a zjeví se vchod do mraveniště, mnohopatrové rudé budovy; u vchodu sedí Slepý mravenec a ustavičně počítá. Mravenci s ranci, trámy, lopatami atd. vcházejí a přebíhají v patrech budovy podle tempa, jež udává Slepec.)
SLEPEC (ustavičně): Jeden dva tři čtyři, jeden dva tři čtyři…
TULÁK: Co to tady je? Strejdo, co to počítáte?
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři…
TULÁK: Co je to? Nějaké skladiště nebo továrna, že? Hej, nač je ta továrna?
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři…
TULÁK: Jářku, nač je ta továrna? Proč ten slepý počítá? Aha, udává tempo. Všichni se hýbají, jak on počítá. Jeden dva tři čtyři. Jako stroje. Fuj, až se mně hlava točí.
SLEPEC: Jeden dva tři čtyři…
PRVNÍ INŽENÝR (vběhne na scénu): Rychleji! Rychleji! Jeden dva tři čtyři!
SLEPEC (rychleji): Jeden dva tři čtyři! Jeden dva tři čtyři!
(Všichni se pohybují rychleji.)
TULÁK: Co je to? Povídám, pane,…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.