Kapitola třetí
Kdybyste měli na výběr mezi schopností odhalit lež a schopností zjistit pravdu, kterou byste zvolili? Byly doby, kdy jsem si myslel, že jsou to dva způsoby, jak říci totéž, ale už tomu nevěřím. Například valná část mých příbuzných je tak dobrá v prokoukávání uskoků a špatností, jako v jejich provádění. Ale vůbec si nejsem jistý, že jim jde nějak zvlášť o pravdu. Naproti tomu já vždycky cítil, že v hledání pravdy je něco vznešeného, zvláštního a ctihodného — něco, oč jsem se pokusil s Cyklickým fantomem. Mandor však způsobil, že jsem znejistěl. Stával se ze mne snad někdo, kdo naletí na každý pravý opak pravdy? Ovšem, nic není tak jednoznačné a definitivní. Vím, že to není prostě otázka volby buď a nebo s vyloučením třetí možnosti, ale spíše záležitost zaujmutí postoje. Přesto jsem si náhle přál povolit, jít do extrému, až k hranici bezhlavého hazardu a nechat některé ze svých kritických schopností pěkně dlouho spát. Proto jsem si lámal hlavu Fioniným požadavkem.
„Proč je to taková hrozba?“ zeptal jsem se jí.
„Je to stínová bouře v podobě tornáda,“ odvětila.
„To už tady párkrát bylo,“ opáčil jsem.
„To je pravda,“ uznala, „ale tyto bouře mají tendenci procházet Stínem. Tahle konkrétně zabírá jistou oblast Stínu, ale je naprosto statická. Poprvé se objevila před několika dny a doposud se nezměnila.“
„Kolik času to zabralo v měřítku Amberu?“ zeptal jsem se.
„Snad půl dne, proč?“
Pokrčil jsem rameny. „Nevím, jenom jsem zvědavý. Pořád nechápu, proč je to nebezpečné.“
„Řekla jsem ti, že se tyto bouře šíří od té doby, co Corwin vytvořil nový Vzor. Bouře se teď mění co do povahy i co do četnosti. Musíme pochopit nový Vzor co nejdříve.“
Bleskem mi došlo, že kdokoli by získal kontrolu nad otcovým Vzorem, mohl by se stát pánem dosti hrozivých sil — nebo taky paní. Takže:
„Předpokládejme, že jím projdu,“ řekl jsem. „Co pak? Jak jsem z tátova vyprávění pochopil, prostě skončím v jeho středu, stejně jako u Vzoru doma. Co bych se mohl dovědět nového?“
Hledal jsem v její tváři nějakou známku emocí, ale mí příbuzní mají sklon až k přílišnému sebeovládání, než aby se takhle jednoduše prozradili.
„Jak tomu rozumím já,“ řekla, „Brand dokázal pomocí Trumfu skočit dovnitř, když byl Corwin ve středu.“
„Takhle to také chápu.“
„…Takže až dosáhneš středu, můžu se tam dostat pomocí Trumfu.“
„Domnívám se, že ano. Oba pak budeme stát ve středu Vzoru.“
„..A tím se dostaneme do pozice, z níž se můžeme dostat někam, kam se z žádného jiného místa dostat nemůžeme.“
„To jest kam?“ vznesl jsem dotaz.
„Do původního Vzoru, který je za tím vším.“
„Jsi si jistá, že takový existuje?“
„Musí existovat. Ze samotné povahy takového výtvoru vyplývá, že je vepsán v nějaké základnější rovině reality, stejně tak jako je vepsán v pozemské.“
„A proč se tam vlastně chceme dostat?“
„Lze tam odkrýt ta největší tajemství, poznat nejhlubší magii.“
„Chápu,“ řekl jsem, „ale co dál?“
„No, můžeme se tam dovědět, jak napravit škody, které ta věc působí,“ odvětila.
„A to je všechno?“
Oči se jí zúžily.
„Dovím se, co se dá, pochopitelně. Síla je síla, a dokud ji neporozumíš, je vždycky hrozivá.“
Zvolna jsem přikývl.
„Ale zrovna teď máme v našem oddělení hrozeb řadu sil, které jsou urgentnější,“ namítl jsem. „Vzor bude muset počkat, až na něj přijde řada.“
„I když by mohl představovat síly, které potřebuješ, aby ses vypořádal s jinými svými problémy?“ zeptala se.
„I tak,“ prohlásil jsem. „Mohlo by se to protáhnout a na to teď nemám čas.“
„Ale nevíš to jistě?“
„Uznávám, ale jak tam vkročíš, už se nelze vrátit zpátky.“
Nedodal jsem, že nemám nejmenší chuť vzít ji k původnímu Vzoru a nechat ji tam samotnou. Přece jenom se už jednou zamíchala do boje o trůn. A kdyby se tenkrát Brandovi podařilo získat korunu Amberu, byla by mu nejblíž a spoluvládla, bez ohledu na to, co o tom tvrdí teď. Myslím, že se mě chystala požádat, abych ji vzal k původnímu Vzoru, ale pak si uvědomila, že už jsem to zvážil a zavrhl. Jelikož nechtěla mým odmítnutím zt…
