9. NIKOMU ANI SLOVO
Kampaň pro účast na shromáždění trochu nejasně označeném jako "Zvláštní neodkladné setkání, důležité pro všechny ženy z Midwiche" byla důkladná. Gordon Zellaby zašel i k nám a záplavou slov, jimiž však neprozradil takřka nic, v nás dokázal probudit nutkavý pocit, že jde o záležitost mimořádně naléhavou. Tím, jak úspěšně odolával veškerým snahám, aby vyzradil něco víc, jen probouzel ještě větší zvědavost.
Sotva se podařilo lidí přesvědčit, že nejde jen o nějakou další přednášku civilní obrany či podobnou únavnou akci, začalo všem čím dál víc vrtat v hlavě, co proboha mohlo přimět lékaře a vikáře s manželkami, obvodní sestru a k tomu oba Zellabyovy, aby si dali tu práci a každého navštívili a osobně ho pozvali. Jejich vyhýbavé odpovědi spolu s ujišťováním, že se nebude platit žádné vstupné, nejde o žádnou dobročinnou sbírku a každý dostane zadarmo čaj, způsobily, že zvědavost převážil i u těch od přírody podezíravých a jen málo sedadel zůstalo prázdných.
Na pódiu seděli oba hlavní organizátoři a mezi nimi trochu pobledlá Angela Zellabyová. Lékař nervózně kouřil jednu cigaretu za druhou. Vikář jako by byl ponořen do úvah, z nichž se jen čas od času na okamžik probral a něco prohodil k paní Zellabyové, která mu roztržitě odpověděla. Deset minut počkali na ty, které se opozdily, pak nechal lékař zavřít dveře sálu a zahájil schůzi stručným, ale stále velmi neurčitým zdůrazněním její důležitosti. Pak ve stejném duchu promluvil i vikář. Zakončil slovy:
"Moc vás všechny prosím, abyste věnovaly velkou pozornost tomu, o čem teď bude hovořit paní Zellabyová. Jsme jí nesmírně vděční za to, že se uvolila k vám o té věci promluvit. A předem vám chci říct, že ve všem, co vám poví, má podporu jak mou, tak doktora Willerse. Přenechali jsme ten těžký úkol na ní jen a jen proto, že nám připadá, že jde o záležitost, kterou vám, jako žena ženám bude umět vyložit přijatelněji a určitě obratněji, než my.
Já i doktor Willers teď ze sálu odejdeme, ale zůstaneme v předsálí. Až paní Zellabyová domluví, vrátíme se, pokud budete chtít, zpátky na pódium a vynasnažíme se zodpovědět vaše dotazy. A teď prosím, pozorně vyslechněte paní Zellabyovou."
Pokynul rukou lékaři k odchodu a oba vyšli postranními dveřmi vedle pódia. Zavřely se za nimi, ale nezaklaply docela.
Angela Zellabyová se napila vody ze sklenice na stole před sebou. Na okamžik sklopil pohled na své ruce spočívající na papíře s poznámkami. Pak pozvedla hlavu a vyčkala, až utichne šum v sále. Když ztichl, rozhlédla se pozorně po svých posluchačkách, jak by si všímala jednotlivých tváří každé z nich.
"Nejdřív ze všeho," začala, "vás musím varovat. O tom, co vám musím říct, se mi nemluví lehko, pro vás bude těžké tomu uvěřit a v dané chvíli je pro kteroukoli z nás skoro nemožné to pochopit." Odmlčela se, sklopila oči a pak znovu vzhlédla.
"Já," řekla, "čekám dítě. Mám z toho náramnou radost a jsme z toho šťastná. Pro ženu je přirozené toužit po dítěti a radovat se, když zjistí, že je na cestě. Bát se toho není přirozené a správné. Děti mají přinášet radost a potěšení. Bohužel je v Midwichi hodně žen, které mají pocity trochu jiné. Některé z nich si připadají zoufalé, zahanbené a vyděšení. A právě kvůli těm jsme svolali tuhle schůzi. Abychom jim pomohli a přesvědčili je, že nemají proč si zoufat, zač se stydět a čeho se bát."
Znovu se zpříma rozhlédla po posluchačkách. Tu a tam bylo slyšet, jak některá zalapala po dechu.
"Stalo se tady něco prapodivného. A nepotkalo to jenom jednu nebo dvě z nás, ale skoro všechny - skoro všechny midwichské ženy, které můžou mít děti."
Posluchačky seděly nehybně a bez hlesu, nespouštěly z ní oči a sledovaly ji slovo za slovem. Ještě než domluvila, uvědomila si však na pravé straně sálu mírný rozruch a hlasy snažící se ho umlčet. Zalétla tam pohledem a uviděla, že vznikl kolem slečny Latterlyové a její nerozlučné přítelkyně, slečny Lambové.
Angela zmlkala uprostřed věty a vyčkávala. Rozpoznala pohoršený tón v hlase slečny Latterl…
