Šestnáctá kapitola
Tajemník Úřadu pro vědu a výzkum mu sice pozorně naslouchal, ale Franklinovi neušlo, že ho jeho problém nezaujal. Když dokončil řeč, kterou si tak dlouho a pečlivě připravoval, pocítil zklamání. Věděl, že udělal všechno, co bylo v jeho silách. Co se bude dít dál, už nezávisí na něm.
„Rád bych si vyjasnil pár bodů,“ začal tajemník. „Začal bych tím nejdůležitějším. Proč jste se neobrátil na výzkumné oddělení Ministerstva pro moře a oceány, ale přímo na Světový sekretariát?“
Franklin věděl, že je to poněkud choulostivá záležitost. Ale tuto otázku čekal a byl na ni připraven.
„Přirozeně jsem se nejdřív snažil získat podporu u nás, pane Farlane. Problém tam sice vzbudil zájem, zvlášť poté, co se nám podařilo odchytit obrovskou oliheň. Ale operace Percy se ukázala daleko nákladnější, než se původně předpokládalo, a existuje kolem ní i mnoho nejasností. Nakonec několik vědců přešlo do jiných oddělení.“
„Vím,“ přerušil ho tajemník s úsměvem. „Někteří z nich přišli k nám.“
„Takže u nás teď získá podporu pouze výzkum zaměřený na praktické otázky chovu a to je důvod, proč přicházím za vámi. Navíc si myslím, že potřebné pravomoci máte jedině vy. Náklady na provoz dvou hlubinných ponorek jsou značné a musela by je schválit vyšší místa, než pouhé oddělení našeho úřadu.“
„Pokud by se našly prostředky, jste si jist, že by byl i dostatek lidí?“
„Ano, tedy ve vhodnou dobu. Teď jsou ohrady téměř stoprocentně spolehlivé - už tři roky nedošlo k žádné vážnější poruše - a strážci kromě doby každoročních tahů a odchytu na porážku moc práce nemají. Proto mi ten nápad připadal zajímavý...“
„Aby se využily ladem ležící schopnosti strážců?“
„No, to je trochu zjednodušené. Nerad bych vzbudil dojem, že Úřad pro chov velryb není vytížený.“
„Nic takového by mě nenapadlo ani ve snu,“ usmál se tajemník. „Další věc je trochu osobní. Proč se o ten projekt tak zajímáte právě vy? Stál vás určitě spoustu času a starostí - a obávám se, že vašich nadřízených se dotkne, že jste s ním šel rovnou za mnou.“
Odpovědět na tuto otázku by nebylo snadné ani někomu, koho člověk dobře zná, natož někomu zcela neznámému. Pochopí tenhle muž, který se dostal na vysoké místo ve státní správě, jak fascinující je záhadný signál na obrazovce radaru, který zahlédl Franklin jen jednou před několika lety? Ano, pochopí, protože kousek vědce v něm určitě zůstalo.
„Jako hlavní strážce,“ vysvětloval Franklin, „už pravděpodobně nebudu mít tolik příležitostí trávit čas pod vodou. Je mi třicet osm let a na tuto práci začínám být starý. Jsem zvídavý, možná jsem se měl věnovat vědě. Rád bych ten problém vyřešil, i když je mi jasné, že hodně věcí mluví proti.“
„To dokážu ocenit. Tenhle plán průzkumu ale zahrnuje polovinu světových moří.“
„Ano. Je mi jasné, že to vypadá beznadějně, ale nové radiolokátory mají třikrát větší dosah než ty, které jsme používali dřív a signál takových rozměrů nelze přehlédnout. Je jen otázkou času, než ho někdo najde.“
„A ten někdo chcete být vy. No, má to logiku. Když jsem obdržel váš dopis, promluvil jsem s biology a ti vyslovili tři názory, ale ani jeden nebyl příliš povzbudivý. Jedni tvrdí, že podobné signály jsou jen výsledkem chyb radaru nebo nějaké nesourodosti ve vodě.“
Franklin si odfrkl. „Ti, kdo pracují s radarem, všechny duchy i falešné signály poznají. Jinak by tu práci nemohli dělat.“
„Ano, v tom s vámi souhlasím. Většina mých lidí tvrdí, že z většiny mořských hadů se nakonec vyklubaly olihně, úhoři nebo jiné ryby. To, co vaše hlídky zachytily, budou buď tyto druhy nebo velký žralok.“
Franklin zavrtěl hlavou. „Odraz všech, které jste jmenoval, bezpečně poznám. Tohle je něco jiného.“
„Třetí námitka je teoretická. Ve velkých hloubkách není dost potravy, aby se tak velká a aktivní forma života mohla nasytit.“
„Tím si nikdo nemůže být jistý. Ještě v minulém století vědci tvrdili, že na mořském dně nemůže život vůbec existovat. Dnes už víme, že to byl nesmysl.“
„No, váš návrh se mi líbí. Uvidíme, co se dá dělat.“
…