21.13
Pouhých šestnáct minut uplynulo od okamžiku, kdy lavina zasáhla Růžový dvůr, ale v celé oblasti ničivé zkázy se pohybovali lidé. Někteří se sami dostali z trosek, jiní tu byli jako zachránci a dole, nedaleko hlavního stanu na křižovatce, se to hemžilo policejními vozy, byly tu čtyři hasičské vozy a jednotky záchranářů, kteří pročesávali svah s přenosnými svítilnami spolu s policisty a požárníky. Plamínek, který náhle vzplanul, byl vzápětí uhašen, protože všichni věděli o nebezpečí, jaké představoval unikající plyn. Jedna sanitka se zraněnými a umírajícími už odjela, další přijížděly.
Ve tmě panoval chaos. Ani jedno pouliční světlo nesvítilo a znovu se spustil déšť. Šéf požárnické divize přijel před chvilkou a poslal pro techniky z plynárenské společnosti a zařídil, aby příslušní experti prozkoumali ostatní ochranné valy i budovy v nejbližším sousedství pro případ, že by bylo nutné evakuovat jejich obyvatele – bylo ohroženo celé okolí silnic do Kotewallu i Po Šanu, včetně hlavního okruhu. „Bože,“ mumlal si zděšeně, „bude trvat celé týdny, než to tu překopeme a vyčistíme.“ Ale navenek řídil všechny práce s ledovým klidem. Další policejní auto zastavilo se skřípáním brzd. „Nazdar, Roberte,“ řekl, když se k němu Armstrong připojil. „Ano,“ řekl, když viděl šok v jeho očích. „Bůhví, kolik lidí je pohřbeno pod–“
„Pozor!“ vykřikl kdosi a všichni se utíkali schovat, když se s praskotem zřítila obrovská hromada železobetonu ze zdemolovaných horních pater Sinclair Towers. Jeden z policejních vozů stočil své reflektory nahoru. Teď viděli kusy zdí čnící k nebi. Drobná postavička balancovala na okraji. „Pošlete tam někoho, ať se podívá, co se k čertu děje!“
Jeden ze záchranářů se tam rozeběhl…
U hromady blokující Kotewall Road se začali shromažďovat diváci z okolních budov, všichni v panické hrůze, že dojde k dalšímu sesuvu, obyvatelé činžáků téměř hysteričtí, protože nevěděli, jestli se mají vystěhovat nebo ne. Orlanda se pořád otupěle opírala o vůz a déšť se mísil se slzami na její tváři. Další policejní posily se vrhly přes bariéru do bahna a mávali signalizačními lampami, prohledávajíce terén. Jeden zaslechl zdola volání o pomoc a namířil světlo ke křoví, pak rychle lampu odvrátil, když zahlédl mávající Riko a vedle ní dvě nehybná těla.
Dole na Kotewall Road nedaleko křižovatky se smykem zastavilo Gorntovo auto. Mávl rukou nad námitkami hlídkujících policistů, strčil jednomu do ruky klíče a vyrazil do kopce. Když se dostal blíž k zasypané silnici a uviděl rozsah pohromy, zůstal stát jako omráčený. Byla to chvíle, co tu byl, popíjel a flirtoval s Casey a všechno bylo v nejlepším pořádku včetně Orlandy a najednou se vinou Dunrosse jeho svět obrátil vzhůru nohama. Jako zázrakem odešel právě včas a teď jsou možná už všichni mrtví a pohřbení. Můj Bože! Dunross, Orlanda, Casey, Jason, Bar–
„Uhněte z cesty!“ zakřičel policista. Několik saniťáků proběhlo kolem s nosítky, za nimi požárníci se sekerami, spěchající nahoru za hromadu bláta, harampádí a keřů směrem k troskám. „Lituji, pane, ale tady nemůžete zůstat.“
Gornt ustoupil stranou, pořád ještě zadýchaný jak utíkal. „Vyvázl někdo?“
„Ale ano, ovšem určitě–“
„Viděl jste Dunrosse, Iana Dunrosse?“
„Koho?“
„Taj-pana, Dunrosse?“
„Ne, lituji, toho jsem neviděl.“ Policista se odvrátil, aby uklidnil nějaké zoufalé rodiče.
Gorntův pohled znovu zabloudil k místu katastrofy, pořád ještě se nemohl vyrovnat s její nesmírností.
„Ježíši,“ zamumlal kdosi s americkým přízvukem.
Gornt se otočil. Paul Čoj a Venuše Poonská byli v těsné skupince, která se prodírala nahoru. Každý užasle zíral do tmy. „Ježíši!“
„Co tu děláte, Paule?“
„Och, pane Gornte! Můj… můj strýc je tam,“ řekl Paul Čoj a stěží artikuloval. „Ježíši Kriste, tam!“
„Čtyřprstý?“
„Ano. On…“
Venuše Poonská ho zvysoka přerušila. „Pan Wu čekal na mě, abychom si promluvili o mé filmové smlouvě. Bude filmovým producentem.“
Gornt nevzal její průhlednou historku na vědomí a mozek mu pracoval o překot. Kdyby se mu podařilo…
