IX/ Maigretovi špatní žáci
Zastavili se proti kupectví, aby požádali o klíče od radnice. Starosta právě obsluhoval zákazníky a zavolal něco na svou malou a bledou ženu s drdolem přitisknutým k týlu. Hledala klíče dlouho. Během té doby Filip zůstal vyčkávavě mezi Maigretem a panem Pykem, s umíněným čelem a zamračený. To připomínalo víc než kdy jindy školní scénu s potrestaným žákem a nemilosrdným ředitelem školy.
Nikdy by nemyslel, že může tolik lidí vyjít z Kormorána. Je pravda, že ráno již nějaké bárky připluly. Než měli turisté čas rozběhnout se k pláži, připomínalo to invazi. Viděl Annu v polostínu Kooperativy se síťovou nákupní taškou, oblečenou do jejího paréa, zatímco de Greef seděl s Charlotem na terase Archy.
Ti dva viděli přicházet Filipa mezi policisty. Sledovali je očima. Oni byli svobodní, kulatý stolek před nimi a láhev čerstvého vína na stolku.
Maigret řekl něco tiše Lechatovi a ten zůstal pozadu.
Starostova žena konečně přinesla klíč a o chvilku později otevřel Maigret dveře radnice. Kvůli pachu plesniviny a prachu otevřel ihned okno.
„Posaďte se, Moricourte!“
„To je příkaz?“
„Přesně.“
Přisunul k němu jednu ze skládacích židlí, které sloužily při svátku 14. července. Pan Pyke pochopil, že za těchto okolností nevidí komisař rád lidi stát, vzal si také jednu židli a šel si sednout do kouta.
„Předpokládám, že nemáte nic, co byste mi chtěl říci.“
„Jsem tedy zatčen?“
„Ano.“
„Nezabil jsem Marcel ina.“
„Dál.“
„Nic. Neřeknu nic víc. Můžete se mne ptát jak budete chtít a používat jakýchkoliv odporných prostředků, kterými donucujete lidi mluvit, ale já neřeknu nic.“
Jako zkažený kluk! Možná kvůli ranním dojmům nebral Maigret v potaz, že jedná s mužem. Komisař se neposadil. Chodil bez ustání sem a tam, dotkl se stočené vlajky nebo busty Marianny, zastavil se na chvíli před oknem a viděl malé dívenky v bílém kráčet přes náměstí pod dohledem dvou jeptišek v naškrobených křídlatých čepcích. Nemýlil se tedy před chvílí, když si vybavoval první přijímání.
Lidé z ostrova měli dnes ráno čisté plátěné kalhoty modré barvy, která se stávala hlubší a slavnostnější ve slunci na náměstí, a zářivě bílé košile. Začínali jíž hrát koulenou. Pan Emil přicházel drobnými krůčky k poště.
„Předpokládám, že si uvědomujete, že jste malý, zhýralý lump.“
Obrovský Maigret stál téměř u Filipa, díval se shora dolů a mladý muž instinktivně zdvihl ruku, aby si chránil obličej.
„Říkám dobře malý, zhýralý lump, lump, který má strach, který je zbabělý. Jsou lidé, kteří loupí v bytech a riskují. Jiní se ale odváží než na staré ženy, těm štípnou vzácné knihy a jdou je prodat, a když je skřípnou, začnou plakat, žádat o prominutí, a mluví o své ubohé matce.“
Dalo by se říci, že pan Pyke se také zmenšil, znehybněl jak to šlo, jen aby nerušil kolegu. Nebylo ho ani slyšet dýchat, ale hluk z ostrova pronikal otevřeným oknem a mísil se zvláštně s komisařovým hlasem.
„Kdo měl ten nápad s falešnými obrazy?“
„Neodpovím, dokud nebude přítomen můj advokát.“
„Tím způsobem, že vaše nešťastná matka pro vás obětuje první poslední a zaplatí vám renomovaného advokáta! Protože budete potřebovat renomovaného advokáta, pravda? Vy jste odporná osoba, Moricourte!“
Chodil nyní s rukama za zády a podobal se řediteli školy.
„Ve škole jsme měli spolužáky, kteří se vám podobali, Jako vy to byli švábi. Čas od času potřebovali výprask, a když jsme jim ho dávali, náš učitel se obracel zády a opouštěl dvůr. Vy jste ho dostal včera večer a nevzepřel jste se, zůstal jste zsinalý hrůzou a chvějící se na svém místě vedle staré ženy, která vás živí. To já jsem požádal Polyta, aby vás praštil, protože jsem potřeboval poznat vaše reakce, protože jsem si ještě nebyl jistý.“
„Chcete mne uhodit znovu?“
Zkoušel se vytahovat, ale bylo cítit, že je ztuhlý strachem.
„Je mnoho druhů lumpů, Moricourte, ale naneštěstí jsou i takoví, které se nikdy nepodaří poslat na galeje. Říkám vám rovnou, že udělám všechno, co je v mých silách, abyste se tam dostal.“
Desetkrát se vr…
