Muž v labyrintu (Robert Silverberg)

20

Od jejich vstupu do bludiště uplynula teprve jedna hodina a čtyřicet osm minut, ale Boardmanovi s Rawlinsem to připadalo jako celá věčnost. Cesta Zónou F je dovedla do růžové místnosti, kde z řady skrytých ventilů proudila neustále vodní pára. Na druhé straně místnosti zářila úzká, duhově zbarvená štěrbina. Kdyby se jim nepodařilo správně načasovat okamžik průchodu, rozmačkala by je na kaši. Ta štěrbina byla jediným přístupem do dlouhé, nízko klenuté chodby, svírané ohavně rozkmitanými, horkými stěnami krvavě červené barvy. Chodba ústila na otevřeném náměstí, ohraničeném šesti obrovitými deskami z bílého kovu, které se podobaly napřaženým mečům. Celému náměstí pak dominovala fontána, chrlící do výšky sto metrů vodu. Po stranách střežily náměstí tři věže se spoustou oken různé velikosti. Žádné z těch oken, prozářených kužely duhového světla, se nezdálo být rozbité. Na schodech jedné z věží ležela kostra neznámého tvora, dlouhého téměř deset metrů. Skleněná koule, pokrývající jeho lebku, byla před mnoha lety bezpochyby součástí skafandru.