Muž v labyrintu (Robert Silverberg)

23

Ráno se Rawlins probudil z neklidného spánku a připravil se k cestě do předsunutého tábora v Zóně E. Dál už s ním Boardman nepůjde, celou dobu ale budou v přímém spojení. Boardman uvidí a uslyší totéž, co Rawlins. A navíc může Rawlinsovi předávat instrukce tak, aby je slyšel jenom on.

Hned za suchého a mrazivého svítání začali testovat komuni­kační okruh. Rawlins opustil kupoli, ušel deset kroků, pak zůstal stát a prohlížel si třpytivé odrazy oranžových paprsků denního světla na zdech z jakéhosi keramického materiálu, posetého drobnými krátery. Temně černá barva zdí ostře kontrastovala se zářivě zelenou barvou oblohy.

„Jestli mě slyšíš, zvedni pravou ruku, Nede,“ řekl Boardman.

Rawlins zvedl pravou ruku.

„Teď mi něco řekni.“

„Kde jsi povídal, že se to Richard Muller narodil?“

„Na Zemi... Slyším tě velmi dobře.“

„Kde na Zemi?“

„Někde v Severoamerickém direktorátu.“

„Já jsem taky odtamtud,“ řekl Rawlins.

„Ano, já vím. Myslím, že Muller pochází ze západní části kontinentu. Ale nejsem si tím jist. Byl jsem na Zemi jen krátce, Nede, a moc to tam neznám. Kdyby na tom záleželo, můžu to zjistit prostřednictvím počítače.“

„Snad později,“ řekl Rawlins. „Neměl bych vyrazit hned?“

„Nejdřív mě poslouchej. Dalo nám spoustu práce, než jsme se dostali až sem, ale musíš si uvědomit, že celá ta akce byla jen pouhou přípravou k našemu skutečnému poslání. Jsme tu kvůli Mullerovi, na to nezapomeň.“

„Proč bych na to měl zapomenout?“

„Zatím jsme se příliš starali o své přežití. To by tě mohlo svádět k dojmu, že nejdůležitější jsi tady právě ty, tvůj život nebo smrt. Ale pravda je jiná. Ta Mullerova odlišnost, ať už jí říkáš dar nebo prokletí, ta má pro nás teď nevyčíslitelnou hodnotu - a tvým úkolem je zajistit využití téhle cennosti v náš prospěch, Nede. Na tom, co se během několika příštích dní stane mezi tebou a Mulle­rem, závisí osud Galaxií. Poznamená to celé dlouhé věky. Životy miliard dosud nenarozených lidí se změní k lepšímu nebo k horší­mu podle toho, jak uspěješ.“

„To zní děsně vážně, Charlesi.“

„Ono to zatraceně vážné je. Někdy zkrátka přijdou chvíle, kdy všechny ty velké a pošetile nabubřelé fráze opravdu něco znamenají - a taková chvíle nastala právě teď. Stojíš na křižovatce dějin Galaxie. A proto, Nede, půjdeš a budeš lhát a podvádět a křivě přísahat - a vydržíš to bez ohledu na své svědomí. I když nejdřív se budeš k smrti nenávidět, nakonec pochopíš, že ten tvůj podvod byl vlastně hrdinský čin. Přesně tak. Testování komunikační výstroje máme za sebou. Pojď zpátky dovnitř, ať tě můžeme připravit na pochod.“