Cesta zpátky (Erich Maria Remarque)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Já však si nelehám. Balím se do pokrývky a sedám za stůl. Světlo nechávám hořet.

Tak zde dřepím dlouho, tiše a s nevidomýma očima, jak umějí sedět jen vojáci, když jsou sami. Po nějaké době začínám být neklidný a mám pocit, jako by ve světnici byl ještě někdo jiný. Cítím, aniž se hýbám, že se mi do očí vrací zrak a vědomé vidění. Když trochu zvedám víčka, pozoruju, že sedím proti zrcadlu, které visí nad malým umývadlem.

Z jeho trochu zvlněného skla se na mne dívá obličej se stíny a černými očními důlky. Má tvář —

Vstávám, snímám zrcadlo a stavím je do kouta, sklem ke zdi.

Informace

Bibliografické údaje

  • 13. 5. 2023