pMokré vločky syčely na několika zbývajících uhlících.
Mikuláš zíral do nic nechápající tváře, viděl, jak oči vyhasínají, pak se útočník pomalu sesul k zemi a v jedné ruce křečovitě svíral brambor.
„Och...“ vydechla Sacharóza, „tys ho napíchl na ten bodec.“
Rukávem Mikulášovi stékala krev.
„Já... myslím..., že bych... potřeboval... obvaz,“ řekl. Led nepálí, to věděl, ale přesto mu šok naplnil žíly ledovým oh-něm. Potil led.
Sacharóza se k němu rozeběhla a cestou si trhala rukáv blůzy.
„Nemyslím, že je to tak hrozné,“ bránil se Mikuláš a pokoušel se ustoupit. „Myslím, že je to jedno z těch... zranění, které v nadšení utrpí každý hlupák.“
„Co se to taty těje?“
Mikuláš se podíval na svou zakrvácenou paži a pak na Ottu, který stál na hromadě zakouřených trosek s užaslým výrazem ve tváři a několika balíčky v rukou.
„Jeten si na pět minut otskočí, aby si koupil nějakou kyselinu, a než se frátí, je celé místo úplně... och póže... póže...“
Dobrohor vytáhl z kapsy ladičku a ťukl s ní o svou helmu.
„Rychle, mládenci!“ Zamával ladičkou ve vzduchu. „Jen přijď v náš kruh, tam každý je tvůj druh...“
Když začali trpaslíci zpívat, Otto zlehka zamával rukou.
„Ne, tíky, momentálně jsem pánem situace, ale pržesto fám těkuji,“ upozornil je. „My ale fíme, o čem tochle fšechno je, že? Byl to taf, že? Tříve nepo později se fžtycky opjefí taf. On jim sice ukázal sfou černou stuchu, ale oni se jen smáli a -“
„Myslím, že nás chtějí dostat všechny,“ řekl Mikuláš. „Škoda, že jsem neměl dost času položit mu pár otázek, ale i tak...“
„To jako myslíte třeba: ,To je poprvé, co jste někoho uškrtil?‘“ ušklíbl se Bodoni. „Nebo: ,Kolik je vám let, pane zabijáku?‘“
Někdo se rozkašlal.
Zdálo se, že kašel přichází z kapsy kabátu mrtvého pana Zichrhajce.
Mikuláš se rozhlédl po užaslých trpaslících, jako kdyby zjišťoval, zda někdo neví, co je třeba udělat teď. Pak začal opatrně prohledávat špinavé a mastné šaty mrtvého a nakonec vytáhl z jedné ošoupané kapsy plochou leštěnou krabičku.
Otevřel ji. Ze štěrbiny ve druhém víčku vyskočil malý zelený skřet.
„No?“ řekl.
„Cože? Osobní dezorganizátor?“ užasl Mikuláš. „Zabiják sosobním rozvratníkem?“
„Pak by možná byl zajímavý oddíl ,Dnes nezapomeň‘,“ navrhoval Bodoni.
Skřet na něj krátkozrace zamžoural. „Chcete odpověď, nebo ne?“ zaskřehotal. „,Napište sem své jméno‘ požadoval ticho, navzdory bohaté škále zvuků pro každou náladu i příležitost, které ovládám.“
„Hm... tvůj bývalý vlastník je... bývalý...“ Mikuláš vrhl pohled na chladnoucího pana Zichrhajce.
„Vy jste nový majitel?“ zajímal se zelený fujtajbl ík.
„No... asi ano.“
„Gratuluji!“ kvákl skřet. „Záruka není konzumovatelná, a to bez ohledu na to, zda byl řečený přístroj prodán, pronajat, převeden, darován nebo odcizen, pokud není v originálním balení a původních ochranných materiálech, které jste už dávno vyhodili, jestliže nezašlete bezchybně vyplněnou druhou část záručního listu, již už jste jistě dávno ztratili, na adresu Thttv ggj. thhtfjhssjk the Scorg, a pokud se neohlásíte kódovým číslem, kterého jste si pravděpodobně ani nevšimli.
Přejete si, abych vymazal obsah paměti?“ Pak skřet odněkud vytáhl velký vatový tampon a připravil se nacpat si ho do jednoho z plachtovitých uší. „Vymažte paměť A/N?“
„Tvoji... paměť...?“
„Jo. Vymazat paměť? A/N.“
„N!“ řekl Mikuláš. „A teď mi přesně řekni, co si pamatuješ!“ dodal. „Musíte stisknout tlačítko ,Přetočit‘,“ sděloval mu skřet netrpělivě.
„A co se stane pak?“
„Do hlavy mě udeří malé kladívko a já se podívám, který knoflík jste stiskl.“
„No, a proč tedy... prostě... rovnou nepřetočíš?“
„Heleďte,já pravidla nedělám. Musíte stisknout ten knoflík. V příručce najdete -“
Mikuláš opatrně odsunul krabičku k jedné straně. V kapse mrtvého bylo ještě několik sametových sáčků. I ty vytáhl a položil na stůl.
Několik trpaslíků slezlo po železném žebříku do sklepa. Po chvíli vylezl nahoru Bodoni a na kouscích tváře, viditelných mezi vousy, měl kousky zamyšleného výrazu.
„Je tam dole mužský,“ ře…
