Úžasná Zeměplocha – Otec prasátek (Terry Pratchett)

Tmavá postava se zastavila vedle mrtvého vozky a natáhla se k němu.

MOHU VÁM POMOCI?

Norbert vděčně zvedl hlavu.

„Mordije, jo,“ přikývl. Vstal a maličko se zakymácel. „Poslyšte, vy máte ale studený prsty, člověče.“

OMLOUVÁM SE.

„Proč to udělal? Vždyť jsem dělal všechno, co mi řekl. Mohl mě zabít!“

Norbert sáhl do kožichu a vytáhl malou a v této chvíli podivně průsvitnou stříbrnou lahvičku.

„Dyž sou tydle chladný noci, tak s sebou dycky vozim hlt něčeho vostřejšího,“ řekl omluvným tónem. „Udržuje to člověka v kondici.“

SAMOZŘEJMĚ. Smrť se krátce rozhlédl kolem a nasál vzduch.

„Jak já jenom tohle všechno vysvětlím, no?“ řekl Norbert a přihnul si z lahvičky.

PROMIŇTE? TO ODE MNE BYLO VELMI NEZDVOŘILÉ. NEDÁVAL JSEM PRÁVĚ POZOR.

„Povídám, jak todle všecko vysvětlím lidem? Že sem nechal ňáký lidi uject s mým vozem a... Dostanu padáka, to je jistý, sem v pěkným průseru...“

HM. NO, MYSLÍM, ŽE PRO VÁS MÁM ALESPOŇ JEDNU DOBROU ZPRÁVU, NORBERTE. ALE NA DRUHÉ STRANĚ PRO VÁS MÁM I NĚJAKÉ ZPRÁVY ŠPATNÉ.

Norbert poslouchal. Jednou nebo dvakrát se podíval na tělo u svých nohou. Zvenčí vypadal menší.

Byl dost chytrý na to, než aby se hádal. Některé věci jsou vám celkem jasné, když vám je vykládá přes dva metry vysoký kostlivec s kosou.

„Takže já sem mrtvej,“ došlo mu.

SPRÁVNĚ.

„No... kněz říkal, že... víte... Potom co ste prej mrtvej..., no je prej to, jako když projdete dveřma a na druhý straně je... to, no... strašlivý místo...?“

Smrť se zahleděl do jeho ustarané mizející tváře,

JAKO KDYŽ SE PROJDE DVEŘMI...

„Jo, tak to řikal...“

PODÍVEJTE, PODLE MĚ ZÁLEŽÍ NA TOM, Z KTERÉ STRANY DO NICH VSTOUPÍTE.

Když byla ulice zase prázdná, s výjimkou fyzické schránky zesnulého Norberta, šedé stíny se znovu zaostřily.

Čestně, je to s ním horší a horší, řekl jeden.

Hledal nás, řekl druhý. Všimli jste si? Něco tuší. On se všeho tak... účastní.

Ano..., ale krása našeho plánu spočívá v tom, řekl třetí, že se nám do něj nemůže žádným způsobem vměšovat.

Ale může jít kamkoliv, upozornil jeden.

Nemůže, odporoval druhý, všude nemůže.

A stíny s nepopsatelnou mazaností splynuly s pozadím.

Začalo hustě sněžit.