Úžasná Zeměplocha – Sekáč (Terry Pratchett)

Rumpál Žička se bezcílně potuloval temnými uličkami ve Stínově. Paže měl natažené před sebou, ruce v zápěstí svěšené dolů. Nevěděl proč. Prostě mu to tak v té chvíli připadalo správné a přirozené.

Že by skočil odněkud ze střechy? Ne, to by taky nezabralo. Bylo těžké chodit ve stavu, v kterém byl teď, a zlomeniny obou nohou by mu to zvlášť neusnadnily. Jed? Představil si, že by to v jeho případě vypadalo jako ošklivá žaludeční nevolnost, a otřásl se. Smyčka? Jen tak viset a kývat se ve větru by asi bylo ještě nudnější než sedět na dně řeky.

Došel na tiché náměstíčko, kde se sbíhalo několik uliček. Krysy před ním prchaly na všechny strany. Kočka, která ho spatřila, najednou divoce zavřeštěla a jako blesk vyběhla někam na střechy.

Jak tam tak stál a přemýšlel, kde je, proč je a co by se tak asi mělo stát, ucítil, jak se mu přímo na páteř přitiskla špička nože.

„Tak fajn, dědku,“ ozval se nějaký hlas za ním, „peníze, nebo život.“

Na tváři Rumpála Žičky se ve tmě objevil děsivý úšklebek.

„To není žádná sranda, starej,“ pokračoval hlas.

„Jste z cechu zlodějů?“ zeptal se Rumpál, aniž se pokusil otočit.

„Ne, my jsme umělci na svobodný noze. Tak dělej a naval prachy.“

„Já žádné nemám,“ odpověděl Rumpál a otočil se. Za ním stáli dva obyčejní grázlíci.

„No tě péro, koukni mu na oči,“ řekl jeden z nich.

Rumpál zvedl ruce nad hlavu.

„Óóóóóhhh,“ zasténal.

Pobertové začali ustupovat. Naneštěstí byla hned za nimi zeď. Přitiskli se na ni.

„ÓóóÓÓÓóóóhhhnusációóóÓÓÓóóó,“ pokračoval procítěně Rumpál, který si bohužel neuvědomil, že jejich jediná úniková cesta vede přímo přes něj. Aby docílil dokonalejšího dojmu, obrátil oči v sloup.

Zoufalí rádobyútočníci, šílící hrůzou, mu proběhli pod zdviženýma rukama a jednomu z nich se při tom podařilo zarazit dlouhý nůž až po záštitu do Rumpálový kuřecí hrudi.

Žička se na nůž, který mu trčel z prsou, znechuceně podíval.

„Stůjte! To bylo moje nejlepší roucho!“ zakřičel za prchajícími. „Chtěl jsem, aby mě pohřbili v mém nejlepším… No a teď se na něj podívejte! Víte, jak špatně se štupuje hedvábí? Vraťte se! Podívejte se, a ještě navíc je ta díra ve dvojitém švu, no ale tohle, to už -“

Chvilku poslouchal. Neslyšel nic jiného než zvuk pádících nohou, který se rychle vzdaloval.

Rumpál Žička si vytáhl nůž z těla.

„Málem mě zabili, grázlové,“ zabručel a odhodil zbraň daleko od sebe.