3. Hovoří Albert
Jsem Albert Einstein, aspoň Robinette Broadhead mi tak říká, a mám zato, že bych měl některé záležitosti vysvětlit.
Ve všech těch afektovaně roztomilých špatných začátcích téhle knížky vám Robin stejně zapomněl sdělit poměrně dost údajů, které považuji za podstatné. Mimo jiné kdo jsou to Nepřátelé. Já mu vypomůžu. Udělám to; pomůžu Robinettu Broadheadovi.
Měl bych nejdřív vysvětlit, v jaké situaci se nacházím.
Především, nejsem „skutečný“ Albert Einstein. Ten zemřel. Zemřel pěknou řádku let před tím, než bylo možné, alespoň pro lidi, uložit osobnost do databáze, když se opotřebovala fyzická tělesná schránka. Následkem toho nám nezůstala ani reálná kopie tehdejšího Alberta Einsteina. Já se přinejlepším jen zhruba podobám tomu, jaký by mohl být, kdyby byl na mém místě.
Já jsem vlastně něco úplně jiného než jakákoli rekonstrukce lidské bytosti. V zásadě jsem jednoduchý systém pro vyhledávání dat, trochu vylepšený, abych vypadal vkusně. (Asi v tom stylu, jako když lidi schovávali komunikační telefon do plyšového medvídka.) Abych působil přátelštějším dojmem, přál si můj uživatel Robinette, abych vypadal a jednal jako člověk. Takže moje programátorka mě Robinovi darovala. Byla ráda, že to může udělat. Ráda Robinettovi vyhověla, protože byla nejen jeho programátorka, ale taky jeho žena, S.Ya. Lavorovna-Broadheadová.
Takže to, jak vypadám a jak se chovám, je skutečně jenom Robinův vrtoch.
Myslím, že je správné vám říct, že Robin má spoustu vrtochů a taky je dost náladový. Nechci ho tím shazovat. Nemůže za to. Robin byl původně organický.
Proto měl své nedostatky jako všechny lidské bytosti. Jeho inteligence je jediné, co se podařilo z neuspořádaných biochemických látek získat. Jeho mysl nebyla dokonalá a už určitě ne matematická. Byla produktem skutečného mozku neustále omývaného proudy hormonů, založená na citlivých vstupech jako je bolest a radost, a docela schopná zatěžovat se takovými programovými prvky, s nimiž já nemám žádnou zkušenost, jako jsou „pochybnost“, „vina“, „žárlivost“ a „strach“. Představte si takový život! Vlastně se dost divím, že funguje tak dobře, jak funguje. Nevím, jak bych to zvládal já. A pak, nemůžu tvrdit, že těmhle věcem skutečně rozumím, protože sám jsem je nikdy nepoznal, jen ve formě analogického vjemu.
To ale neznamená, že se s nimi nedokážu vypořádat. Programy Essie Broadheadové dokážou téměř cokoli. „Chápání“ není vůbec nezbytné – nemusíte rozumět tomu, jak funguje kosmická loď, abyste do ní nastoupili a stiskli tlačítko. Umím si představit, jak určitý impuls ovlivní Robinovo chování přinejmenším stejně jako to dokáže on sám a nemusím tomu „rozumět“, abych to udělal.
Koneckonců nerozumím ani druhé odmocnině hodnoty mínus jedna, ale to mi nebrání v tom, abych ji používal ve svých rovnicích. Vychází to. e2iŔ = — 1. Ani v nejmenším nevadí, že všechny použité hodnoty jsou iracionální, abstraktní, imaginární nebo negativní.
Nevadí ani, že Robin sám je vlastně tohle všechno dohromady. Prostě je. Je tvořen všemi. Často je hlavně negativní, a to tak, že už pak nemůže být iracionální, nemluvě o abstraktním pojmu „šťastný“.
To je od něho hloupé.
Podle všech objektivních měřítek to Robinette Broadhead dokázal. Má všechno, co si jen člověk může přát. Má ohromné bohatství – no, je pravda, že teď on osobně to bohatství nevlastní, protože je uložen do stroje a podle úzkostlivého lidského práva jsou jisté potíže s majetkem mrtvých lidí. Ale to pravé bohatství je v rukou jeho skutečné manželky (nebo „vdovy“) a je tak veliké, že kdyby Robin chtěl utratit sem tam pár set milionů, stačí, aby řekl jediné slovo. Dokonce toho bohatství moudře využívá. Většinu peněz vkládá do Broadheadova ústavu pro extrasolární výzkum, který má svá působiště v místech jako je Londýn, Brasilia, Johore, planeta Peggy a další tucet míst ve starých Spojených státech, nemluvě o jeho flotile průzkumných lodí, co se pořád šťourají v Galaxii. Proto má jeho život „smysl“ a má značnou „moc“. Co zbývá? „Zdraví“?…
