Úterý, 8. prosince
Přesto však žiju. Po příšerný, bezesný noci sem se rozhod Sheeni odpustit. Pochopil sem, že její chování pramenilo z dobrýho srdce. To, co dělala s Edem, dělala z chvályhodný snahy pomoct svýmu trpícímu bližnímu. Čin to byl nešťastnej, ale nikoli odsouzeníhodnej. Budu se však ze všech sil snažit, aby k něčemu podobnýmu už nikdy nedošlo. Sheeninu velkorysou povahu bude zapotřebí nasměrovat do pozitivnějších kolejí, jako třeba rozdmýchat v ní touhu po nepřítomným Nickovi.
Když se Carlotta vyplížila dnes ráno na ulici, atletickým krokem vyšel ze vrat naproti zase ten Bruno Modjaleski. Měl na sobě fešácký sportovní sako svýho klubu a nesl v podpaží učebnici Práce s dřevem .
„Dobrý ráno, Carly,“ zavolal.
„Ach, dobré ráno, Bruno. Vyděsil jsi mě.“
„Viděl sem tě včera na chodbě, Carly. Seš u nás ve škole na učitelský praxi nebo něco takovýho?“
„Ale ne Bruno. Jsem řádná studentka.“
Bruna to nadchlo. „Gratuluju, Carly. Nechtěla bys, abych ti nes bichle?“
„Ne, díky, Bruno. Zvládnu to sama.“ Už tak sem měl dost nepřátel a nechtělo se mi jejich seznam rozšiřovat o žárlivou Candy Pringleovou.
„Většinou jezdím do školy na motorce,“ omluvně pokračoval Bruno, „ale minulou sobotu sem ji sešrotoval, když sem se projížděl stopadesátkou po Hlavní.“
„Doufám, Bruno, že jsi při tom měl helmu.“
Bruno uraženě odfrkl. „Borci jako já přece nenosej helmu, Carly. Nenosil bych ji ani při ragby, ale kouč na tom trvá.“
„Ach, tak ty tedy hraješ ragby, Bruno?“
„Jasňačka, Carly! Sem zadák!“
„Tak ty pak ale musíš být ten, komu se říká Levorukej Lopaťák.“
„A kdo mně tak říká?“ zbystřil Bruno a jeho veliký pracky ne nepodobný prasečím kýtám se nastavily do bojovný pozice.
„Myslím, že je to prvňák,“ odpověděla Carlotta. „Indický student malé postavy jménem Vijay Joshi. Znáš ho?“
„Neznám,“ zavrčel Bruno. „Ale najdu si ho!“
V třídnický hodině se Carlotta posadila vedle Hároše, kterej byl víc, než kdy jindy bez nálady.
„Máma se včera v noci vůbec nevrátila domů,“ řekl obviňujícím tónem. „Musel sem si dnes ráno připravit snídani sám a dokonce i nachystat oběd do školy. Tvůj táta si fakt říká o nakládačku, Carlotto.“
„Mrzí mě to, Franku. Jak znám tatu, chodí s tvou mámou možná proto, že chce mít něco v záloze. Možná by tvou mámu nechal plavat, kdyby tvůj otec stáhl žalobu.“
„To se asi nepodaří,“ řekl Hároš smutně. „Myslím, že otec s těma třema a půl miliónama počítá, aby si nějak vynahradil ztráty způsobený stávkou. Představ si, že ten zasranej pan Ferguson dostal do stávky už i stávkokazy.“
„To mě opravdu mrzí, Franku,“ odpověděla Carlotta. „Jsem ti opravdu hluboce zavázaná za všechno, cos pro mě udělal. Je to pro mě strašné pomyšlení, že můj otec a jeho podnájemník takhle ničí tvůj domov.“
„Co se dá dělat, Carlotto. Není to přece tvoje vina, že tvůj fotr je tak hnusnej dacan.“
„Víš co, Franku? Možná, že bych mohla zařídit, aby se ti dva rozešli. Co bys tomu řekl?“
„Fakt bys mohla, Carlotto?“ Hároš se celej rozzářil.
„Udělám, co bude v mých silách, Franku. Ale možná, že mně budeš muset helfnout.“
„Můžeš s tím kdykoli počítat, Carlotto!“
„A možná za to budu chtít nějakou protislužbičku.“
„A to jako co?“ zeptal se nedůvěřivě.
„Až přijde ten pravej čas, dám ti vědět, Franku,“ odpověděl sem.
Po pětačtyřiceti stimulujících minutách základů psaní na stroji, Carlotta cítila, že pomalu nastal čas, aby se opět shledala s mou milovanou. Plnou parou sem si to přiřítil do učebny fyziky, abych tam byl dřív než ten všivej cizák. Zase sem si nárokoval exkluzivní místo v lavici hned za Sheeni a přinutil Vijaye, aby se spokojil se sicnou přes uličku. Škaredě si Carlottu měřil svým temně zbarveným okem a špulil nateklou hubu. Carlotta ho ostentativně ignorovala a věnovala se hovoru se svou vzácnou kamarádkou.
„Sheeni, představ si, že jsem zjistila něco zajímavého u tvého jména.“
„A o co jde, Carlotto?“ zeptala se Sheeni. Měla na sobě nádherně sladěný odstíny barvy fuchsií. Měl sem pocit, že se báječně hodí k mýmu oduševnělýmu če…
