19
„Co se to tam děje?“ nechápal Saul. Skrčený vedle Eriky, Drewa a Arleny na okraji srázu pozoroval, jak se k desítce limuzín zaparkovaných u domu přibližuje nákladní automobil. Muž v modrém obleku horečnými gesty pobízel strážné, kteří pozvedli zbraně a namířili je na náklaďák.
„Měli bychom postoupit blíž,“ ozval se napjatě Drew.
„A to hned, dokud mají hlídky jiné starosti,“ souhlasila Erika.
Křoví, za kterým se skrývali, bylo od travnatého pozemku odděleno po pás vysokým plotem z ostnatého drátu. Erika vyrazila. Neviděla na sloupech plotu žádné izolátory, což znamenalo, že dráty nejsou pod proudem. Kamery průmyslové televize také nikde neobjevila. Hrozilo sice nebezpečí ukrytých čidel, které reagují na zvuk nebo zatížení, ale teď šlo hlavně o rychlost a Erika vědomě podstoupila riziko předčasného odhalení. Vyšplhala na kůl, seskočila do trávy a plazila se dál.
O sto metrů dál vpravo muž v modrém obleku neustále vykřikoval rozkazy na strážné, kteří hlavněmi zbraní sledováli nákladní automobil, určený nejspíš k přepravě dobytka. Vůz zatím dojel na konec příjezdové cesty a pomalu zastavoval vedle limuzín zaparkovaných před domem.
Erika zrychlila, poháněna neblahým tušením. Ohlédla se po Saulovi, který se plazil trávou za ní. Drew s Arlenou postupovali o něco dále vlevo a rozdělili se, aby je někdo tak snadno neobjevil.
Erika teď měla slunce přímo v zádech a rychle postupovala k záhonu vysokých oranžových hledíků, které jí pro poslední metry poskytnou vhodný úkryt.
Náhle se zastavila. Dva strážní, kteří měli na starosti zadní trakt, zamířili zjistit, co znamená pozdvižení u hlavního vchodu. Připojili se k ostatním a s namířenými zbraněmi drželi na mušce nákladní automobil, který se zatím natočil korbou ke skupině před domem.
Erika využila situace, kdy se celá ochranka soustředila na dění vpředu, a rozběhla se k domu. Vlevo však spatřila další hlídku se zbraní připravenou k palbě. Přikrčila se za keřem a pozorovala strážného, který postupoval ke kůlně sloužící k uskladnění zahradního nářadí a náhle sebou škubl jako po bodnutí včelou, zatahal za něco, co se mu zarylo ze strany do krku, a zhroutil se. Erika udiveně hleděla na dva starce, kteří se vynořili zpoza boudy. Jeden z nich svíral v ruce zbraň, jejíž nezaměnitelný tvar Erice napověděl, co se stalo - puška pro vystřelování šipek s uspávacím prostředkem. Ačkoliv byli oba dost staří, pohybovali se s udivující rychlostí a zatáhli hlídku do kůlny. Jeden zavřel dveře, druhý zvedl zbraň, která vypadla strážnému z bezvládných rukou. Oba se rozběhli k zadnímu traktu Hallowayova domu a zmizeli za rohem.
Erika se ohlédla vpravo na scénu před domem a její úžas ještě vzrostl. Z nákladního auta právě vystoupil postarší muž a pomalu kráčel k čelu ložné plochy, kde se připojil k dalšímu starci, který předtím nejspíš seděl za volantem. Když vystupoval a přecházel dozadu, Erika ho nemohla vidět, protože byl schován za autem. Oba neohroženě stanuli tváří v tvář strážným s namířenými zbraněmi. Erika, zděšená a plná obav, spěchala dál. Srdce jí bušilo jako zvon v předtuše strašlivých následků. Stařec, který se právě vynořil na druhé straně korby nákladního vozu pro přepravu dobytka, byl její otec.
