4
Devereaux se usmál na vrátného hotelu Beverly Hills, obešel automobil, dal spropitné zřízenci z parkoviště a usedl za volant. Odražené světlo od naleštěné kapoty ho udeřilo do očí. Všechno bylo přesně takové, jak to má v jižní Kalifornii být: livrejovaní vrátní a zřízenci, spropitné dávané beze slova, obrovitá auta a oslepující slunce.
Stejně tak telefonní hovor, který absolvoval před dvěma hodinami s první manželkou MacKenzie Hawkinse.
Rozhodl se postupovat metodicky a krok za krokem odhalovat důkazy o rozpadu generálovy osobnosti. Jistě v tom časem najde nějaký smysl, každopádně považoval za vhodné začít dokumentovat cestu hrdiny k šílenství od jeho vstupu do prohnilého světa luxusu a těžkých peněz, který pro něj musel být šokem po životě stráveném mezi samým zabíjením, mučením a vojenskou arogancí.
A tento vstup do zahnívajícího světa zbohatlíků zosobňovala právě Regina Sommerville Hawkinsová, která podle údajů v databankách pocházela z Virginie, z boháčské vrstvy z okolí Foxcroftu a Finche. Hawkins se stal její první životní trofejí v roce 1947, v době, kdy slavný mladý válečník od Bulge udivoval národ dalšími obdivuhodnými činy. Protože papá Sommerville vlastnil většinu Virginia Beach a Ginny byla typická jižanská krasavice (křehká a vonící jako magnólie u zlatého dolu), nebyl problém dojednat sňatek. Něžná, ale vytrvalá dcera Konfederace dokázala svými půvaby a majetkem omámit a na čas si i naprosto podmanit drsného hrdinu, který se ze zákopů probojoval až na West Point.
Vzhledem k tomu, že papá Sommerville znal ty správné lidi ve Washingtonu a Hawkins měl odpovídající schopnosti i komplexní hodnocení, Regina předpokládala, že do půl roku bude ženou generála. Maximálně do roka.
...a bude bydlet ve Washingtonu, v Newport News, v New Yorku nebo snad dokonce na Havaji, se spoustou služebnictva a s recepcemi a večírky a svátečními uniformami a... a... a...
Jenomže Hawkins byl samorost a papá neměl zas tolik známých, aby dokázal obrousit MacKenzieho hranatý charakter. Jestřáb Mac netoužil po životě v procovských čtvrtích Washingtonu, New Yorku ani Newport News, chtěl být mezi svými vojáky. Lidem s Čestnou medailí Kongresu je těžké nevyhovět, a tak se Regina ocitla v zastrčených vojenských táborech, kde její manžel zarputile drezíroval lhostejné záklaďáky pro boj ve válce, která se stejně nekonala. Nakonec se Regina rozhodla svou trofej zahodit, i tady pomohl papínek a jeho rozsáhlé známosti, takže se celá věc obešla bez skandálu. Hawkinse přeložili do Německa a Regina si obstarala lékařské potvrzení, že by jí tamní podnebí nesvědčilo. Díky vzdálenosti mezi oběma stranami pak bylo možné záležitost v tichosti odpískat.
Dnes - po téměř třiceti letech - žila Regina Sommerville -Hawkins-Clark-Madison-Greenbergová se svým čtvrtým manželem Emmanuelem Greenbergem, filmovým producentem, na předměstí Los Angeles zvaném Tarzana. Přede dvěma hodinami řekla Devereauxovi do telefonu:
„Poslyš, drahoušku, tak ty si vážně chceš promluvit o Macovi? To svolám děvčata. Obyčejně se scházíme ve čtvrtek, ale co dneska znamená jeden den?“
Sam si tedy zapsal cestu do Tarzany a nyní už mířil ve vypůjčeném voze k Reginině domovu. Autorádio hrálo Kalné vody a jemu to přišlo nanejvýš případné.
Příjezdovou cestu k rezidenci Greenbergů našel bez potíži a vydal se po ní, do posledního - jak doufal - stoupání na cestě. V půli příjezdovky narazil na železná vrata, která se před ním samočinně otevřela.
Zaparkoval před obrovskou garáží pro čtyři automobily, na rovném asfaltovém povrchu tu stály dva cadillacy, jeden rolls-royce a jakoby pro kontrast jedno maserati. Dva uniformovaní šoféři se opírali o rolls a o něčem spolu debatovali. Sam vylezl z auta, vzal si kufřík a zavřel dveře.
„Jsem makléř paní Greenbergové,“ oznámil řidičům.
„To ste si vybral dobrej flek,“ zasmál se mladší šofér. „Tady tomu by se mělo říkat Merill, Lynch a Sestry.“
„Třeba se tomu tak jednou říkat bude. Tudy se jde k domu?“ Sam ukázal směrem k dlážděnému chodníčku…
