Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová)

Stavíme si domeček

Nakonec nás omrzelo hrát si v seně. Lasse a Bosse a Olle vždycky ráno někam zmizeli. Nevěděly jsme kam a ani jsme se o to nestaraly, protože jsme měly samy svou zábavu. V háji za Sorgardenem je plno balvanů a malých pěkných skalek. Tam jsme si chodily hrát Britta a Anna a já. Jednou si Britta vyvzpomněla, že bychom si měly udělat ve skalní skulině domeček. Bylo to tam docela jako v pokojíčku.

Jú, to bylo prima! Udělaly jsme si takový pěkný domeček, že to byl nejbáječnější domeček, jaký jsme kdy měly. Zeptala jsem se maminky, jestli bychom nemohly dostat několik malých koberečků, a dostaly jsme je. Položily jsme je na ploché kameny a pak to vypadalo ještě víc jako v pokoji. Potom jsme přinesly bedny od cukru a postavily je kolem jako skříně a jednu čtvercovou bednu jsme daly doprostřed jako stůl. Britta si vypůjčila od maminky kostkovaný šátek a ten jsme daly na stůl jako ubrus. A pak jsme si přinesly každá svou stoličku, abychom měly na čem sedět. Já jsem si vzala s sebou taky své krásné růžové nádobíčko pro panenky a Anna si přinesla malou květovanou karafinku na ovocnou šťávu i se skleničkami. To všecko jsme rozestavily do beden od cukru. Ale napřed jsme tam, samozřejmně, položily papír na police. Potom jsme šly na kytky a natrhaly jsme spoustu zvonečků a kopretin a daly je do zavařovací sklenice doprostřed stolu. Ach, to byla krása!

Agda ten den právě pekla, a tak jsem toho využila a udělala jsem několik malinkých koláčů jako pro panenky. A pak jsme si sedly okolo stolu v našem pokojíčku a pily kávu z růžových šálečků a jedly k tomu koláčky. A Anna přinesla ve své karafince šťávu, a tak jsme pily taky šťávu.

Hrály jsme si, že Britta je hospodyně a jmenuje se paní Anderssová, já jsme byla služka a jmenovala jsem se Agda a Anna byla dítě. A trhaly jsme maliny, které rostly kousek odtud, lisovaly jsme z nich skrz bílý hadřík šťávu a hrály jsme si, jako že děláme sýr. Britta, vlastně paní Anderssonová, mi řekla:

„Že vy se, Agdo, nemůžete naučit dělat ten sýr pořádně.“

A já jsem jí řekla:

„Paní Anderssonová, tak si ten váš smradlavý sýr udělejte sama.“

Právě když jsem tohle řekla, uviděla jsem za balvanem vyčuhovat Bossovu čupřinu a řekla jsem Brittě a Anně:

„Kluci nás špehují.“ Začaly jsme křičet:

„My jsme vás stejně viděly, tak můžete klidně vylézt.“

A tak se Lasse a Bosse a Olle vyhrnuli ven. Hloupě se po nás opičili a křičeli:

„Že vy, Agdo, neumíte udělat paní Anderssonový smradlavej sejr!“

A nechtěli nám dát pokoj, takže jsme si ten den už nemohly hrát. Lasse chtěl, abychom šli hrát obíhanou, a tak jsme šli.

Jenomže Lasse byl i pak protivný a říkal:

„Že vy sebou, paní Anderssonová, neumíte víc hodit! Pozor na míč, paní Anderssonová!“

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):