Rose Madder (Stephen King)

3.

Jednoho dne v lednu, když vítr žene mračna sněhu z plání na město, domácí těhotenský test Rosie Steinerové ukázal něco, co již věděla, a to, že bude mít dítě. Ona ví ještě něco jiného, co test ukázat nemůže: bude to holčička.

Caroline konečně přichází.

Všechny účty se teď vyrovnají, pomyslí si hlasem, který není jejím, když stojí u okna jejich nového bytu a dívá se, jak venku sněží. Připomíná jí to mlhu nad Bryant Parkem té noci, kdy se vrátili domů a čekal na ně Norman.

Nojó, nojó, nojó, myslí si a ta myšlenka ji pomalu už unavuje; pravidelně se vrací jako neodbytná melodie, které se nikdy úplně nezbavíte. Vyrovnané budou tak dlouho, dokud budu pamatovat na ten strom, že je to tak?

Ne, odpovídá šílená žena tak zřetelným hlasem, že Rosie se otočí na podpatcích a srdce jí málem vyskočí z hrudi, protože si je v tom okamžiku jistá, že Rose Madder je s ní v místnosti. Ale ačkoliv ten hlas je tu stále, pokoj je prázdný. Ne… tak dlouho, jak budeš ovládat svoji povahu. Tak dlouho, jak to dokážeš. Ale obě ty věci jsou o jednom a tom samém, ne?

„Vypadni,“ říká prázdnému pokoji a její chraptivý hlas se chvěje. „Vypadni odsud, ty děvko. Drž se ode mne dál. Vypadni z mého života.“