TŘI
O dva měsíce později v nemocnici Panny Marie Milosrdné v New Yorku, na druhé straně Atlantiku, mladý Tony Jackson právě nastoupil noční službu. Byl to vysoký pohledný třiadvacetiletý lékař, který teprve před rokem vystudoval Harvard. Charitativní nemocnice Panny Marie Milosrdné, kde pracovaly převážně řádové sestry, nebyla právě ideálním místem, ve kterém by většina mladých doktorů chtěla působit.
Ale Tony Jackson byl idealista. Pojímal svoje povolání jako celoživotní poslání a - stejně jako všichni pacienti - obdivoval řádové sestry. Plat měl ubohý, ale pro něj peníze nebyly rozhodující. Jeho otec, úspěšný právník z Manhattanu, zemřel na rakovinu, ale rodinu stačil dobře zajistit. Matka Rosa pocházela z newyorské čtvrti zvané Malá Itálie a její milující otec vlastnil velkou stavební firmu.
Tony měl noční služby rád, pro jejich zvláštní, snad všude na světě podobnou atmosféru. První část služby strávil jako obvykle ambulantními případy, zašíval pořezané tváře, dělal, co se dalo pro narkomany, kteří se zhroutili, protože si nemohli dovolit svou dávku. Bylo to náročné, ale po půlnoci už případů ubývalo.
Seděl sám v malé kantýně nad kávou a sendvičem, když se otevřely dveře a vstoupil mladý kněz. „Jsem otec O'Brien od Svatého Marka. Volali mi, abych přišel k panu Tannerovi ze Skotska. Říkali, že potřebuje poslední pomazání.“
„Promiňte, otče, přišel jsem až večer. Nic mi neřekli. Hned se podívám do papírů.“ Krátce nahlédl do složky a přikývl. „Jack Tanner, to musí být on. Přijat dnes odpoledne. Věk sedmdesát pět, britský občan. Zkolaboval v domě své dcery v Queens. Je v soukromém pokoji ve třetím patře, číslo dveří osm.“
„Děkuji vám,“ řekl kněz a zmizel.
Jackson dopil kávu a zběžně nahlédl do The New York Times. Mnoho nových zpráv tam nebylo. V londýnském finančním centru vybuchla bomba IRA a vedle byl článek o Hongkongu, britské kolonii, která přejde od 1. července 1997 pod správu Číny. Britský guvernér kolonie tam zavádí demokratický volební systém, dokud to ještě jde, a čínská vláda v Pekingu je tím podrážděná. Když dojde ke změně, nic dobrého pro Hongkong to nepřinese.
Znuděně odložil noviny, vstal a vyšel na chodbu. Před ním se otevřely dveře výtahu a vystoupil O'Brien. „Ach tady jste, doktore. Udělal jsem pro toho ubohého muže, co jsem mohl, ale už na tomhle světě dlouho nebude. Věřil byste, že je ze Skotské vysočiny? Jeho dcera se provdala za Američana.“
„To je zajímavé,“ řekl Jackson. „Vždycky jsem si myslel, že Skoti jsou protestanti.“
„Ti ze Skotské vysočiny ne,“ pokračoval kněz. „Katolická tradice je velmi silná,“ usmál se. „Tak, a já půjdu. Přeji vám dobrou noc.“
Jackson za ním chvíli hleděl, potom vstoupil do výtahu a vyjel do třetího patra. Když vystupoval, spatřil sestru Agnes, která sloužila dnešní noc. Vycházela z pokoje číslo osm.
„Právě jsem mluvil s otcem O'Brienem, sestro. Povídal, že pan Tanner nevypadá dobře.“
„Tady je jeho karta, doktore. Chronická bronchitida a těžká rozedma plic.“
Jackson zkoumal chorobopis. „Kapacita plic jen dvanáctiprocentní a neuvěřitelný krevní tlak.“
„Zrovna jsem mu kontrolovala srdeční činnost. Je velmi nepravidelná.“
„Pojďme se na něj podívat.“
Tvář Jacka Tannera byla svraštělá a vysílená, řídké vlasy bílé jako sníh. Oči měl zavřené, krátce přerývaně lapal po dechu a z hrdla mu v pravidelných intervalech vycházel chrapot.
„Co kyslík?“ zeptal se Jackson.
„Dala jsem mu ho sama před hodinou.“
„Ano, ale cigaretu mi nedala.“ Jack Tanner otevřel oči. „No není to hrozný, doktore?“
„Pane Tannere,“ napomenula ho sestra Agnes jemně, „víte přece, že to není dovoleno.“
Jackson se nad ním sklonil, aby zkontroloval napojení hadičky. Všiml si jizvy na pravé straně hrudníku. „To máte po zásahu kulkou?“ zeptal se.
„Jo. Střela do plic, když jsem sloužil u Skotské horské pěchoty. Bylo to u Dunkerque ve čtyřicátém. Kdyby mě lord odtamtud nedostal, umřel bych. Sám tam přišel o oko.“
„Lord, říkáte?“ Jacksona to najednou zaujalo, ale Tanner se tak divoce rozkašlal,…
