Nepropadejte panice! (Neil Gaiman)

0. Stopařův průvodce Evropou

Zmíněný nápad vybublal v Douglasově hlavě zcela spontánně na poli poblíž Innsbrucku. Dotyčný později důrazně popřel, že by se on sám snad na něco takového pamatoval. Ale tak to vyprávěl, takže to bychom měli začátek, pokud vůbec něco takového existuje. Když už chcete zapíchnout do některého bodu příběhu červený praporek s nápisem TADY TO VŠECHNO ZAČALO, asi ho nemůžete umístit nikam jinam.

Psal se rok 1971 a osmnáctiletý Douglas jezdil stopem po Evropě s kradeným výtiskem Stopařova průvodce Evropou (ani se nenamáhal „vypůjčit” si Evropou za 5 dolarů denně, protože o takových penězích se mu ani nesnilo).

Byl opilý. Třel bídu. Byl tak chudý, že si nemohl dovolit nocleh v hostelu (celá tato fáze je podrobně vylíčena v jeho vlastním úvodu ke Stopařovu průvodci Galaxií - čtyřdílné trilogii vydané v Anglii a ve Stopařské trilogii vydané v USA), a tak se po strastiplném dni ocitl na poli u Innsbrucku a leže naznak zíral na hvězdy. „Někdo by měl vážně napsat Stopařova průvodce Galaxií,” pomyslel si.

Hned nato tenhle nápad zapomněl.

O pět let později, když se zoufale snažil vymyslet nějaký přijatelný důvod, proč by měl mimozeměšťan navštívit Zemi, mu tahle větička znovu vytanula na mysli. Zbytek už je historie, která bude vylíčena v této knize.

Ze zmíněného pole poblíž Innsbrucku se mezitím stal naprosto nezajímavý úsek dálnice.

„Pokud jste student nebo tak něco a nemáte na cestu autem nebo letadlem, nebo dokonce ani na vlak, nemůžete dělat nic jiného než doufat, že vám někdo zastaví a vezme vás.

V tuto chvíli si nemůžeme dovolit cestu na jiné planety. Nemáme lodě, kterými bychom se tam dopravili. Možná, že tam někde jsou lidé (nemám žádný vyhraněný názor na Život jinde, prostě o něm nic nevím), ale líbí se mi představa, že by se člověk mohl, byť jen občas a náhodně, někam dostat stopem.”

Douglas Adams, 1984