třináct
Obrátil jsem se k oběma starým lidem: "Myslím, že bude lepší, když půjdete dovnitř. Vysvětlíme sami tomu pánovi, co s tím zrcadlem děláme."
Tatínek se podíval k brance, pak vzal maminku kolem ramen a řekl vděčně: "Ano, to bude nejlepší."
Odcupitali rychle zadním vchodem do domku, právě když do branky vcházel obr s hliníkovým žebříkem a rolí papíru pod paží. Vteřinu předtím jsem zaslechl skřípění brzd jeho modré dodávky, slyšel jsem, jak prudce zatáhl ruční brzdu, jak sundává žebřík a zabouchává dvířka. Chico ho pozoroval přikrčený na stromě.
Stál jsem zády ke slunci, které dopadalo obrovi do obličeje, když vcházel do zahrádky za domem. Ten obličej se k náboženským plakátům moc nehodil. Vypadal jako mistr těžké váhy křížený s Vesuvem, hranatý, surový a jen jen vybuchnout.
Namířil přímo ke mně, shodil žebřík do trávy a zeptal se: "Co se tu děje?"
"To zrcadlo," řekl jsem, "musí dolů."
Oči se mu podezíravě zúžily a svaly se napjaly. "Tam přídě plagát," řekl. Pak najednou láva vybuchla, papír odletěl a svaly byly v akci.
Ani se tomu vlastně nedalo říkat zápas. Nejdřív mě chtěl vzít do obličeje, pak si to ale rozmyslel a oběma pěstmi mě vzal pod pás. Musel se při tom sehnout. V bolestech jsem se složil do trávy, popadl žebřík a sekl ho s ním vzadu pod kolena.
Země se zatřásla. Spadl na bok a otevřel se mu kabát. Vrhl jsem se dopředu a skočil po pistoli, kterou měl v pouzdře pod ramenem. Pistole se sice uvolnila, ale obr mě smetl paží, silnou jako telegrafní tyč. Rozplácl jsem se do trávy. Obr se překulil do podřepu, sáhl po pistoli a vysmál se mi do obličeje. Pak vyskočil jako uvolněná pružina a vší silou mě kopl do břicha. Současně odjistil pistoli.
Chico na stromě zaječel. Obr se otočil a udělal tři kroky ke stromu. Předtím si Chica nevšiml. Když měl terť na vybranou dva terče, vybral si ten, který byl ještě schopný obrany. Namířil pistoli na Chica.
"Leo," zařval jsem. Nic. Zkusil jsem to znovu.
"Frede!"
Obr se na zlomek vteřiny otočil a Chico mu z deseti stop skočil na záda.
Z pistole vyšla ohlušující dvojitá rána a den se zase rozletěl na milióny střepů. Seděl jsem na zemi, kolena u brady a tiše jsem skučel a proklínal. Dělal jsem, co jsem mohl.
Rámus vylákal ven obyvatele sousedních domků, kteří se dívali vyděšeně přes plot. Náš starý pán s paní stáli u okna s otevřenou pusou. Na vraždu už teď měl obr příliš početné publikum.
Byl těžší než Chico a trénovaní byli asi stejně. Váleli se spolu po zemi a já se mezitím doplazil k brance. Výsledek zápasu byl stejně jasný, šlo jenom o ústup.
Obr se přihnal po pěšince, viděl mě viset na brance a zdvihl pistoli. Pak si ale všiml, kolik lidí se dívá z protějších oken. Vztekle mě praštil hlavní pistole po temeni. Podařilo se mi uhnout, ale musel jsem se pustit branky. Složil jsem se zase na zem, ale bylo příjemné, že teď byla mezi mnou a obrem vrátka. Přeběhl chodník^ naskočil do dodávky a odstartoval tak prudce, že se mu pláště musely rozedřít na hadry. Zmizel v oblaku prachu.
Chico se připotácel po pěšince ze zahrady, z roztrženého obočí mu crčela krev. Vypadal zuboženě.
"Mám dojem, že jsi říkal, že se umíš prát, sakra," poškleboval jsem se mu.
Klekl si u mě. "Di se vycpat." Sáhl si na obočí a zamrkal bolestí.
"Ty si útek," řekl.
"Samozřejmě."
"Co to máš?" Viděl, že držím v ruce miniaturní aparát. "No to mě teda podrž," pusa se mu roztáhla od ucha k uchu, "to mě teda podrž!"
"Proto jsme sem přece přišli, ne?"
"Kolik?"
"Čtyřikrát Freda a dvakrát tu dodávku."
"Side, ty mě unášíš, namouduši!"
"Jo," řekl jsem, "teď je mi ale nanic." Převalil jsem se na bok a začal zvracet zbytky snídaně na okrasné křoví. Krev v tom žádná nebyla, tak jsem se uklidnil.
"Dojdu pro pojízdnej box a přijedu pro tebe," řekl Chico.
"To tě nesmí ani napadnout." Utřel jsem si rty kapesníkem. "Musíme se vrátit do zahrady a najít tu kulku."
"Neblbni, ta je bůhví kde," protestoval a stíral si mým kapesníkem krev z obličeje.
"O co se chceš vsadit?" řekl jsem. Chytil jsem se …
