KAPITOLA 15
Janovský přístav se koupal v odpoledním slunci, když Cat Shannon a Kurt Semmler zaplatili taxi a Němec vedl svého zaměstnavatele podél mol tam, kde byla připoutána motorová loď Toscana. Stará loď pro pobřežní dopravu byla skryta za dvěma malými dopravními loděmi, které byly po jejích bocích, ale to nebyl problém. Pro Shannona a jeho účely byla velká až dost.
Na přídi byl malý kolizní prostor a více jak metrový schod na hlavní palubu, v jejímž středu byl velký čtvercový otvor do jediného nákladního prostoru uprostřed lodi. Na zádi byl malý můstek a pod ním se zřejmě nacházely ubytovny posádky a kapitánova kabina. Loď měla krátký a silný stožár, na kterém byl jediný lodní jeřáb vztyčený téměř vertikálně. Přímo na zádi, nad kormidlem, visel jediný záchranný člun.
Byla rezavá, nátěr na mnoha místech oprýskaný, na jiných smytý mořskou vodou. Byla malá, stará a ošuntělá, měla však vlastnost, kterou Shannon hledal - byla anonymní. Existují tisíce takových malých námořních dopravních lodí, které plují kolem pobřeží z Haify do Gibraltaru, z Tangeru do Dakaru, z Monrovie do Simonstownu. Všechny vypadají stejně, nepřitahují pozornost a jen zřídka jsou podezírány z něčeho jiného, než že dopravují náklady z přístavu do přístavu.
Semmler vzal Shannona na palubu. Vydali se na záď, kde kajutové schůdky mizely v prostorách posádky, a Semmler zavolal. Potom se spustili dolů. Dole na ně čekal čtyřicátník s ostře řezanou tváří, který přikývl na uvítanou Semmlerovi a podíval se na Shannona.
Semmler si s ním potřásl rukou a představil Shannonovi.
„Carl Waldenberg, první důstojník.“
Waldenberg krátce kývl a potřásl Shannonovi rukou.
„Tak vy jste se na ni přišel podívat, na naši starou Toscanu?“ zeptal se.
Shannon byl potěšen, když slyšel, že mluví dobrou angličtinou, třebaže trochu s cizím přízvukem, a že vypadá jako chlap, který je připraven převézt náklad, který nebude na seznamu, pokud bude cena v pořádku. Dokázal pochopit zájem německého námořníka o něho samého. Semmler mu již řekl, že posádce namluvil, že jeho zaměstnavatel si přijde prohlédnout loď, protože ji chce koupit. Pro prvního důstojníka byl nový vlastník zajímavou osobou. Kromě všeho jiného měl Waldenberg také zájem o svou vlastní budoucnost.
Jugoslávský mechanik byl někde na pobřeží, byl tu však plavčík, mladý italský chlapec, listující si ve své kóji v pornografickém časopise. Aniž by čekal na návrat italského kapitána, první důstojník jim oběma ukázal celou Toscanu. Shannona zajímaly tři věci: možnost ubytovat na lodi dalších dvanáct mužů a to i tehdy, kdyby měli spát na otevřené palubě, hlavní skladovací prostor a možnost tajného uložení několika beden pod podlahou v trupu. A spolehlivost motorů, aby se s nimi mohli dostat až do Jižní Afriky.
Waldenbergovy oči se mírně zúžily, když Shannon tyto otázky položil, odpověděl na ně však klidně. Dokázal si představit, že na palubu Toscany nepřijdou platící cestující, kteří by za to získali výhody vyspat se zabaleni do dek na palubě pod letními hvězdami; stejně tak si byl vědom toho, že Toscana nebude nakládat příliš mnoho nákladu, aby s ním jela na druhý konec Afriky. Náklady posílané na takovou vzdálenost, se odesílají na větších lodích. Výhoda malé lodi zajišťující dopravu podél pobřeží spočívá v tom, že často může naložit náklad po krátkém oznámení a dodat ho za dva dni o sto mil dál. Velké lodi stráví v přístavu dlouhou dobu při otáčení. Ovšem při cestě na velkou vzdálenost, jako je třeba ze Středozemí do Jižní Afriky, je větší loďvýhodnější, protože je rychlejší, a tato rychlost nahrazuje čas strávený v přístavu před odjezdem. Pro vývozce se lodi jako Toscana nehodí pro dopravu na vzdálenosti větší než 500 mil.
Po prohlídce lodi vyšli na palubu a Waldenberg jim nabídl pivo, které vypili ve stínu plachty natažené nad můstkem. Tam také začalo vlastní jednání. Oba Němci se domlouvali svým vlastním rachotivým jazykem, přičemž námořník zřejmě kladl otázky a Semmler odpovídal. Konečně se Waldenberg podíval …
