11
„Sedm minut k cíli,“ pravil Birdův hlas ve vysílačce, „klesám na pět tisíc stop.“
„Rozumím. Otevři rampu, Birde.“
„Otvírám rampu.“
Ozvalo se zaskřípění a kolem zakřiveného horního okraje rampy se odkryl cíp černé noční oblohy. Fisher ucítil, jak se vyrovnal vnitřní a vnější tlak. Po několika sekundách se rampa ocitla v jedné rovině s palubou letounu. Nebylo vidět nic než temná vodní plocha a vzdálené blikání světel na Bahamských ostrovech.
„Rampa je dole a je zajištěna,“ ohlásil Bird.
Redding ověřil čísla na ovládacím panelu a přikývl.
„Povrchové podmínky?“ zeptal se Fisher.
„Moře na stupni jedna, severovýchodní vítr o rychlosti pět až sedm uzlů.“
„Dej mi vědět dvě minuty předem.“
„Provedu.“
V uchu mu opět zazněl Reddingův hlas: „Same, pověz mi, proč nenávidíš tu věc?“
Věc, o které byla řeč, byl krytý výsadkový prostředek známý jako Skipjack. V podstatě jde o malý jednomístný nafukovací kajak vybavený tichým elektrickým motorem a ochranným obalem ve tvaru střely ze zesíleného laminátu. Aerodynamický tvar umožňuje výsadek z letounu, po dopadu se skipjack řítí po hladině rychlostí šedesát uzlů, dokud obal neodpadne a nepotopí se.
Výsadek bývá často nejnebezpečnější částí mise, zejména když jde o výsadek vzdušný. Většina nepřátelských radarových stanic začne okamžitě podezřívat jakýkoliv nízko letící neznámý objekt a poplach vyhlásí ve chvíli, kdy objekt výrazně zpomalí anebo na třicet a více sekund zmizí z obrazovky radaru – to totiž například může znamenat, že se z helikoptéry po lánech právě spouštějí vojáci.
Osprey letící rychlostí 125 uzlů může zmizet z obrazovky radaru, aniž by zpomalil, vypustit skipjack a vrátit se na původní letovou hladinu během dvaceti sekund. Obsluze radaru se bude jevit stejně, jako nezkušený pilot cessny, který na okamžik ztratil výšku a vzápětí ji opět nabral.
Bylo jen pár věcí, kterých se Fisher skutečně bál, a žádná z nich v tomto případě nehrála roli. Jeho odpor vůči skipjacku jednoduše spočíval ve zdánlivě nekonečných dvaceti či třiceti sekundách poté, co opustí palubu letounu. Být zavřený uvnitř skipjacku jako v nějakém zavazadle bez možnosti ovlivňovat dění okolo se protivilo všem jeho instinktům.
„Nejde o to, že bych ji vysloveně nenáviděl,“ odpověděl Fisher. „Jen to není můj oblíbený dopravní prostředek.“
„Same, slyšíš mě?“ Lambert.
„Slyším.“
„Po Durocu jde FBI. Jejich tým přistává ve Freeport City za dvacet minut. A námořnictvo na Bahamách už pro ně připravilo člun.“
„Kolik mám času?“
„Jachtu pravděpodobně dostihnou v sedmdesáti minutách. Ty se musíš dostat na palubu, získat nějaké informace a zmizet dřív, než tam budou. Nezapomeň, ty neexistuješ…“
„…a my s tím nemáme nic společného, já vím. Zůstanu na příjmu.“
Fisher vlezl do skipjacku, který byl zajištěn čtyřmi západkami.
Ozval se Bird: „Sestupuji na pět set stop. Cíl na radaru. Jedna minuta do výsadku.“
Osprey se naklonil a klesal. Zvuk motorů se změnil, hučení přešlo do vyššího tónu. Uvnitř skipjacku uzavřeného v ochranném obalu mohl Fisher sledovat okolní svět pouze skrz malý plexisklový průzor
„Kde je můj cíl?“ zeptal se.
„Blížíme se k zádi směrem od pobřeží. Až dopadneš na vodu, budou míli od tebe. Současný kurz je tři-dva-nula, rychlost osm uzlů. Klesáme na dvě stě stop. Pevně se drž. Připrav se.“
„Rozumím, připraven.“
Redding poklekl vedle skipjacku, poklepal Fishera po rameni a pak zavřel kryt nad jeho hlavou. Hlasitost motorů Ospreye se ztišila na polovinu.
„Osmdesát stop,“ hlásil Bird, „deset sekund.“
Osprey se začal třást, protože jeho vrtulemi rozháněný vzduch se začal odrážet od vodní hladiny. Skrz průzor viděl Fisher opar vířící kolem konce rampy.
„Pět sekund.“
Žárovka nad Fisherovou hlavou se rozsvítila žlutě.
Pak zeleně.
Koutkem oka spatřil, jak Redding zatáhl za páku. Začal klouzat vpřed.
Dopad na vodní hladinu připomínal dupnutí na brzdy v plné rychlosti. Věděl, že to přijde, zapřel se, a přesto mu náraz málem vyrazil dech. Rychlost skipjacku se ze 125 uzlů změnila ve dv…
