24
DAKAR, SENEGAL
Fisher sjel Range Roverem z cesty na malý plácek lemovaný džunglí, zhasl světla a zastavil. Vypnul motor a zůstal sedět v tichu… tedy v tom, co bylo zdejší ticho. Obklopovala ho symfonie nočních zvuků džungle: kuňkající žáby, houkající ptáci a, vysoko nahoře, vřískání a kňourání opic vyrušených jeho příjezdem.
I když se oficiálně stále ještě nacházel v Dakaru, džungle se odmítala nechat zkrotit a doposud se snažila získat zpět ztracené území. Od svého ranního příjezdu minul Fisher stovky dělníků, kteří podél senegalských cest vysekávali podrost mačetami.
Čím hustší, tím lepší, pomyslel si. Podobně jako voda, i džungle znamenala úkryt, dávala možnost nepozorovaného přístupu i úniku, hodila se k nenápadné akci. Plácl komára, který mu bzučel vedle ucha, a okamžitě si uvědomil, že jsou také věci, které mu na džungli vadí.
V Dakaru byl dvakrát. Poprvé, když byl ještě u námořnictva. Tehdy se nacházel v týmu, jehož úkolem bylo vystopovat a eliminovat francouzského obchodníka se zbraněmi, který zásoboval obě strany ve válce mezi Mali a Mauretánií. Na obou stranách zemřely tisíce lidí, řadu z nich tvořili dětští vojáci. A tisíce dalších by zemřely, kdyby Francouze někdo nezastavil. Zastavil, z džunglí na hranicích Mali a Mauretánie se nikdy nedostal.
Dakar byl založen jako francouzská koloniální stanice obyvateli nedalekého ostrova Gorée. Za poslední století vyrostl v důležitou obchodní křižovatku na západoafrickém pobřeží a stal se exotickou směsí francouzské kultury a islámské architektury.
Fisher vystoupil z vozu, popadl vak na zadním sedadle, ušel několik desítek metrů džunglí. Bermudy a tričko s krátkým rukávem vyměnil za kombinézu, výstroj a zbraně. Pak ukryl vak do křoví a dal se do poklusu.
O osm minut a jednu míli později narazil na mýtinu. Zastavil, připlížil se k okraji podrostu a poklekl. Před ním se rozkládalo padesát stop široké pásmo, kde byla džungle vypálena. Za ním stál plot kolobanských loděnic: dvanáct stop vysoký, na vrchu ostnatý drát. Na druhé straně plotu byl otevřený prostor, akr pokrytý travou a plevelem. Za ním vnější budovy, dvojitá řada nízkých skladišť rozdělených rozježděnou cestou. Za jejich střechami čnělo několik jeřábů. Lampy namontované na vrcholech stožárů s telefonním vedením vrhaly světlo na cesty pod sebou.
Kolobane byly nejrušnější loděnice na africkém pobřeží mezi Marokem na severu a Angolou na jihu. Přesto neměly takový provoz, aby fungovaly ve dne i v noci. V noci tam byli jen strážní a pracovníci údržby.
Fisher si nasadil brýle a oblast před sebou si prohlédl. Nejprve v režimu nočního vidění, poté v infračerveném spektru. Podle Grimsdottirové se v areálu nacházel jen malý počet hlídek. Než ale pronikne do areálu, chtěl znát jejich trasy a časový rozvrh.
O deset minut později věděl, co vědět potřeboval. Nejbližším strážcem byl teenager v šortkách, sandálech a triku s krátkým rukávem, přes rameno měl zavěšený AK-47. Fisher věděl dost na to, aby chlapce nepodceňoval. V některých oblastech Afriky nebyli nejlepší vojáci a nejhorší zabijáci dost staří na to, aby ve Státech dostali řidičský průkaz. Ale přesto zastřelili člověka bez zaváhání, obrali ho o oblečení, boty a prsteny… i o prsty, když bylo potřeba… a pak nechali mrtvé tělo shnít na silnici.
Fisher počkal, dokud strážce nezmizel za skladištěm, pak doběhl k plotu a zalehl na břicho. Z jedné ze svých kapsiček vytáhl miniaturní sprej obsahující směs speciálních kyselin. Ty v daném případě představovaly ničivý nástroj. Plot nebyl pozinkovaný a roky vlhkosti jej důkladně poznamenaly rzí. Fisher plotu moc času nedával.
Trvalo to jen pět minut. Natáhl ruku vpřed a zapřel se dlaní o plot. Ozvalo se přidušené zabrnknutí a z plotu na trávník vypadl ovál o velikosti dvou čtverečních stop. Rychle se rozhlédl, zda nespatří strážce, a prolezl dovnitř.
Otevřený prostor překonával dvě minuty. Na střídačku sprintoval a zastavoval se, podle toho, jak nezletilý strážce obcházel svůj okruh kolem skladišť, po cestě a zas…
