52
Ta jediná možnost znamenala zůstat tu o hodinu déle, ale nebylo zbytí. Projít celou vesnicí by byla sebevražda.
Stáhl se zpátky z útesu, otočil se a začal po zadku klouzat dolů. Dole na OPSATu zobrazil mapu a pět minut ji studoval, otáčel a zvětšoval, dokud nenašel to, co hledal.
Pak se rozeběhl.
Širokým obloukem oběhl Sarani. Směřoval ke štěrbině ve stěně kaňonu, která představovala počátek jeho cesty. Trhlina nebyla širší než deset stop a skalní stěna byla pětkrát tak vysoká. Po několika stech yardů se štěrbina větvila, jeden konec směřoval na východ, druhý na západ. Fisher si vybral ten východní a pokračoval jím, dokud neskončil v suchém korytu. Tím šel další míli na sever. Koryto se rozšířilo do rokle. Skála tu byla hladší, omletá staletími sezónních průtrží. Fisher se zastavil, nabral dech a zkontroloval OPSAT. Byl na západním konci Sarani.
Nyní se mělo ukázat, jestli dával na hodinách zeměpisu pozor.
V dobách dešťů se tímhle korytem řítily potoky vod z horních poloh pohoří Kopet Dag a podle snímků ze satelitů nesly okraje náhorní plošiny známky těch mnoha let přívalů. V období monzunů to znamenalo vodopády, v bezvodých periodách přirozené skalní komíny.
To, co potřeboval najít, hledal patnáct minut: hluboká, vertikální puklina ve skalní stěně s mírným sklonem a spoustou výstupků. Začal šplhat dolů.
Pět stop pod horním okrajem se zastavil. Zavřel oči a naslouchal. Vítr hvízdal ve skalních záhybech a přinášel nahoru pach hořícího tabáku. Poposunul se, zapřel se nohama o skálu, vytáhl z pouzdra SC-20 a přepnul na vševidoucí oko. Chvíli odhadoval rychlost větru a vystřelil.
Zasunul SC-20 do pouzdra, zkontroloval displej OPSATu a přepnul režim kamery na termovizi. Plošina se jevila jako tmavomodrý ovál. Nalevo, za okrajem plošiny, viděl malé oranžové skvrny. To mohla být vychládající kamna v domech v Sarani.
Pět set yardů před ním byly dvě nehybné postavy v odstínech žluté, červené a zelené. Postavy se ukrývaly za skalami u severního a západního okraje. Dva odstřelovači, na každý kaňon vedoucí k Sarani jeden.
Chytré, pánové. Ale ne dost.
Vševidoucí oko zvolna mířilo pryč, přelétlo Sarani a směřovalo do údolí. Nechal kameru uletět ještě půl míle a vyslal pokyn k autodestrukci.
Vyšplhal zpět těch několik stop, vytáhl se na okraj a ukryl se za balvanem. Zapřel SC-20 a zahleděl se do teleskopu. Nyní už věděl, kam se má dívat a na co se má dívat. Oba odstřelovači byli v nazelenalém zobrazení jasně vidět. Vzdálenost Fishera netrápila, ale vítr vanoucí nad plošinou nebyl zanedbatelný.
Mířil, dokud kříž v zaměřovači nespočinul na zátylku hlavy prvního z obou střelců. Pak zamířil o osmnáct palců doprava. Vypálil. Střela zasáhla muže za pravým uchem, kde vytryskl tmavý obláček. Fisher znovu zaostřil, zacílil na druhého střelce, chvíli mířil a upravil odměr s ohledem na vítr, opět stiskl spoušť.
Vítr… a tedy zvuk… měl v zádech, plošinu přecházel opatrně. Svou pozici upravoval podle OPSATu, dokud se nedostal přímo nad cíl. Zastavil se několik stop od hrany srázu, k okraji se doplížil a nahlédl dolů.
GPS prostě miluju.
Hleděl totiž na zadní dvorek Abelzadova domu.
Dvorek byl vydlážděný kamennými dlaždicemi a lemovala jej šest stop vysoká zeď z cihel. V rohu pod skalou rostl strom obsypaný granátovými jablky. Napravo na lavičce seděl muž vyzbrojený AK-47, kterého pozoroval už dříve. Nyní spočívala střelná zbraň strážci na klíně a on leštil hlaveň hadříkem.
Fisher ucouvl a potichu se přesunul doprava, nad granátovník. Pak opět popolezl k okraji. Vytáhl z kapsy na opasku chemickou světlici a hodil ji dolů. Přistála za stromem. Dopad ji aktivoval, začala zářit. Světlo okamžite přilákalo mužovu pozornost. Vstal, obešel strom, došel ke světlici a zvedl ji. Fisher ho střelil přímo do zátylku.
Fisher do pukliny ve skále zaklínil skobu, uvázal lano na karabinu a začal slaňovat tváří ke stěně. Deset stop nad zemí, když se ocitl na jedné úrovni s okrajem střechy, se pomalu přetočil dozadu a zůstal viset hlavou dolů.
Z…
