Kapitola devátá
NEJJEDNODUŠŠÍM ZPŮSOBEM, jak se vyhnout všudypřítomným špehům, kterými se imperiální patác jen hemžil, bylo bavit se o všem významném venku na vzduchu. A tak se Garionovi velmi často přihodilo, že se potuloval kolem palácových zdí s jedním nebo několika svými společníky. Jednoho nádherného jarního dopoledne o pár dní později procházeli s Belgaratem a Polgarou strakatým stínem třešňového sadu a poslouchali Samet, která přinášela nejnovější zprávy o politických pletichách, kterými vřely chodby Zakatova paláce.
"Překvapuje mě, že Brador nejspíš ví o většině z toho, co se děje," říkala blondýnka. "Na pohled se nezdá, že by byl příliš schopný, ale ta jeho tajná policie je všude." Samet si před obličejem přidržovala kvetoucí třešňovou větévku a poněkud okázale vdechovala její vůni.
"Aspoň tady nás nemůžou zaslechnout," řekl Garion.
"Ne, ale stejně nás vidí. Být tebou, Belgarione, nemluvila bych zbytečně otevřeně - dokonce ani venku. Včera jsem narazila na jednoho důmyslného chlapíka. Pilně si zapisoval rozhovor lidí, kteří šeptali asi padesát yardů daleko od něj."
"To je šikovný trik," řekl Belgarat. "Jakpak to dokázal?"
"Je hluchý jako pařez." odvětila. "Za ta léta se naučil odezírat lidem slova ze rtů."
"To je chytré." zabručel stařec. "To proto si pořád tak svědomitě čicháš k těm třešním?"
Přikývla a usmála se dolíčky ve tvářích. "Proto - a také kvůli tomu, že tak nádherně voní."
Čaroděj si prohrábl vousy, přičemž si zakrýval ústa dlaní. "Takže k věci," řekl. "Teď potřebujeme vyprovokovat nějaký rozvrat. Něco, co by tak zaměstnalo Bradorovu policii, abychom se mohli z Mal Zetu vytratit, aniž by nás sledovali. Zakat si postavil hlavu, že nehne ani prstem, dokud se mu armáda nevrátí z Kthol Murgosu, takže je jasné, že budeme muset jednat bez něj. Nechystá se něco, co by mohlo odvést pozornost všech těch špiclů kolem nás?"
"Vlastně ne, Starodávný. Králík z Pallie a princ regent z Delchinu intrikují jeden proti druhému, ale to se táhne už celá léta. Starý král z Voresebo se snaží získal pomoc císaře, aby vyrval zpátky trůn svému synovi, který ho zhruba před rokem sesadil. Baron Vaska, ministr obchodu, se pokouší získat pod svou pravomoc Úřad pro zásobování armády, ale generálové ho zatlačili do slepé uličky. Tohle jsou hlavní body na pořadu dne. Ještě probíhá spousta menších spiknutí, ale nic tak světoborného, aby to odvedlo pozornost našich hlídačů."
"Nemohla bys něco vyvolat?" zeptala se Polgara. Sotva přitom pohybovala rty.
"Pokusit se můžu." odpověděla Samet, "ale Brador má přehled o všem, co se v paláci děje. Promluvím si s Kheldarem a se Sadim. Je tu určitá možnost, že se nám všem třem dohromady povede nastrojit něco tak neočekávaného, aby se nám naskytla možnost uniknout z města."
"Začíná to být docela naléhavé. Liselle." řekla Polgara. "Když Zandramas v Ašabě najde, co hledá, zase se vypaří a nám nezbyde, než se opět táhnout v jejích stopách jako předtím v Kthol Murgosu."
"Pokusíme se udělat. co bude v našich silách, má paní." slíbila Samet.
"Vracíš se dovnitř?" zeptal se jí Belgarat.
Přikývla.
"Půjdu s tebou." Znechuceně se kolem sebe rozhlédl. "Tolik pohybu na čerstvém vzduchu na můj vkus příliš prospívá zdraví."
"Pojď se se mnou ještě trochu projít. Garione." řekla Polgara.
"Dobře."
Když se Samet s Belgaratem obrátili zpátky k východnímu křídlu paláce, Garion a jeho teta pomalu vykročili po vzorně zastřiženém zeleném trávníku, který se rozprostíral pod kvetoucími stromy. Na nejvyšší větévce starého pokrouceného stromu seděl střízlík a zpíval, jako by mu mělo puknout srdce.
"O čempak zpívá?" zeptal se Garion, který si z ničeho nic vzpomněl, jak je jeho teta spřízněná s ptáky.
"Pokouší se přilákat nějakou samičku," odvětila a jemně se usmála. "Už je tu zase ten čas. Je velice výmluvný. Chrlí že sebe spoustu slibů - ale většinu z nich poruší, dřív než skončí léto."
Usmál se a láskyplně ji objal kolem ramen.
Šťastně si povzdechla. "Tohle je příjemné," řekla. "Když nejsme spolu, t…
