Část třetí
NYISSA
Kapitola dvacátá třetí
PŮDA BYLA POŘÁD STEJNÁ. Nezměnily se ani stromy ani obloha. Ještě bylo jaro, neboť roční období svůj majestátní běh nezměnila. Pro Gariona však už nic nemohlo být takové jako dřív.
Projížděli Lesem dryád k břehům Lesní řeky, která tvořila jižní hranicí Tolnedry. Cestou chvilkami zahlédl zvláštní pohledy svých přátel. Byly to pohledy hloubavé a přemýšlivé a Durnik - ten spolehlivý, bodrý Durnik - se choval, jako by se skoro bál. Jen teta Pol vypadala nezměněná, ba lhostejná.
"Netrap se tím, Belgarione," zvučel mu její hlas v hlavě.
"Je to tvoje jméno, " říkal tichý hlas. "Měl by sis na něj zvyknout. "
"Nech mě být."
Pak mu její přítomnost vyprchala z mysli,
Cesta k moři jim trvala několik dní. Počasí bylo střídavě zamračené, ale nepršelo. Když vyjeli na širokou pláž v ústí řeky, vál silný příbojový vítr. Vlnobití se rozlévalo po písku a na vrcholcích vln se tvořily bílé hřebínky.
Dál za příbojovými vlnami kotvila štíhlá, černá šeřecká válečná loď a vzduch kolem ní byl plný křičících racků. Barak zastavil koně a zastínil si očí. "Je mi nějaká povědomá," zamručel a soustředěně zíral na úzkou loď.
Hettar pokrčil rameny. "Mně připadají všechny stejné."
"Každá je přece naprosto jiná," řekl Barak poněkud ublíženě. "Co by sis myslel, kdybych řekl, že koně vypadají všichni stejně?"
"Myslel bych si, žes oslepl."
Barak se na něho zazubil. "Je to to samé," řekl.
"Jak jim dáme vědět, že jsme tady?" zeptal se Durnik.
"Už to vědí," řekl Barak, "ledaže by byli opilí. Námořníci vždycky bedlivě sledují nepřátelské pobřeží."
"Nepřátelské?" zeptal se Durnik.
"Každé pobřeží je nepřátelské, když se na obzoru objeví šerecká válečná loď," odpověděl Barak. "Myslím, že je to nějaká pověra."
Loď se obrátila a kotva byla vytažena z vody. Vesla se vysunuly, jako dlouhé pavouci nohy a loď doslova kráčela mezi zpěněnými hřebínky vln k ústí řeky. Barak je vedl k říčnímu břehu a pak šel podél širokého proudu, až našel místo, kde byla řeka dost hluboká na to, aby tam loď mohla přistát skoro u břehu. Vojáci, kteří hodili Barakovi kotevní lano, byli oblečeni do kožešin a připadali mu důvěrně známí. První z nich, který se vyhoupl na břeh, byl Greldik, Barakův dobrý přítel.
"Zajeli jste daleko na jih," řekl Barak, jako by se byli právě rozešli.
Greldik pokrčil rameny. "Slyšel jsem, že potřebujete loď. Neměl jsem zrovna nic na práci, tak jsem si řekl, že sjedu trochu níž a podívám se, jak jste na tom."
"Mluvil jsi s mým bratrancem?"
"S Grinnegem? Ne. Jeli jsme zrovna na trase z Kotu dolů do přístavu Tol Horb, pro nějaké drasnijské obchodníky. Narazil jsem na Eltega - pamatuješ na něj - černá bradka, jedno oko?"
Barak přikývl.
"Řekl mi, že mu chtěl Grinneg zaplatit, aby tu na vás počkal. Vzpomněl jsem si, že se s Eltegem nemáte zrovna v lásce, tak jsem se nabídl, že sem zajedu místo něho."
"A on souhlasil?"
"Ne," odpověděl Greldik a podrbal se ve vousech. "Řekl mi, abych se staral o sebe."
"To mě nepřekvapuje," řekl Barak. "Elteg býval vždycky chamtivý a Grinneg mu asi nabídl tučnou částku."
"To je víc než jisté." Greldik se zasmál. "To mi ovšem Elteg neřekl."
"Jaks ho přesvědčil, aby změnil názor?"
"Měl nějaké problémy se svou lodí," řekl Greldik s vážnou tváří.
"Jaké problémy?"
"Ukázalo se, že následující noc byli on i jeho posádka pořádně opilí. Nějaký darebák vklouzl na palubu a podřízl mu stěžeň."
"K čemu to jenom ten svět spěje?" zeptal se Barak a vrtěl hlavou.
"Čteš moje myšlenky," souhlasil Greldik.
"Jak se na to tvářil?"
"Bojím se, že ne moc dobře," řekl smutně Greldik. "Když jsme vyplouvali z přístavu, klel jak tisíc čertů. Bylo ho slyšet dost daleko."
"Měl by se naučit ovládat své vášně. Takové chování dělá Šerekům špatné jméno ve všech přístavech na světě."
Greldik mírně pokýval hlavou a obrátil se na tetu Pol. "Vzácná paní," řekl a lehce se uklonil, "moje loď je ti k službám."
"Kapitáne," řekla a přijala jeho poklonu. "Za jak dlouho nás dopravíš do Sthiss Toru?"
"T…
