Pondělí
Budík zařinčel a Laurie po něm jako obvykle sáhla, než se jí podařilo ho zarazit. Jak ho stavěla zpátky na okenní parapet, uvědomila si, že se poprvé po řadě dnů neprobudila s úděsem své opakující se noční snové můry. Setkání s Bobem Talbotem zřejmě načas upokojilo její svědomí.
Ale jen co vklouzla do trepek a pustila si ranní televizní zprávy, začal v ní narůstat strach, co jí ten den přinese při setkání s doktorem Binghamem. Byla by ráda měla výtisk novin s Bobovým článkem, aby zjistila, jak nápadně ho umístili. Bylo jasné, že Bingham bude mít podezření, že informace, na kterých je založen, pocházejí od ní. Co mu řekne, jestli se jí na to zeptá přímo? Pochybovala, že by mu dokázala zalhat.
Cestou do koupelny se zastavila v kuchyni a odvážila se vyhlédnout z okna na malý kousíček oblohy, který odtamtud bylo vidět. Temná převalující se mračna jí napověděla, že se počasí od včerejška nijak nezlepšilo.
Když se osprchovala a postavila si na okraj dřezu druhý šálek kávy, začala se líčit a přitom si představovat různé varianty svého rozhovoru s Binghamem. Z pozadí k ní zaléhala známá znělka pořadu Dobrý den, Ameriko. Krátce nato zaslechla i známé hlasy moderátorů.
Když se chystala namalovat si rty, zaslechla Mikea Schneidera, jak mluví o dalších zbraních hromadného ničení, které tým OSN objevil v Iráku. Dokončila horní ret a chystala se přetřít si rtěnkou dolní, když vtom sebou trhla. Slyšela, jak Mike Schneider vyslovil nečekané jméno.
Její vlastní jméno!
Vrazila do ložnice a zesílila zvuk. Její překvapení se změnilo v úděs, když Mike Schneider začal shrnovat přehled její série předávkování, počínaje Duncanem Andrewsem, synem potencionálního příštího senátora, Claytona Andrewse. Vyjmenoval další tři případy, které Laurie neznala: Kendalla Fletchera, Stephanii Haberlinovou a Yvonne Andreovou. Zmínil se o dvojitém případu předávkování v bytě George VanDeusena. A co bylo nejhorší, stále opakoval Lauriino jméno, s tím, že podle doktorky Laurie Montgomeryové tu jsou důvody k domněnce, že v případech těchto úmrtí se jedná o vraždy a ne o náhodná předávkování, a jak se zdá, jak newyorská policie, tak Ústav soudního lékařství mají pozoruhodnou snahu celou záležitost ututlat.
Jen co Mike Schneider přešel k dalším zprávám, vrhla se Laurie do pokoje a shodila ze stolu všechny papíry, až vyhrabala svůj adresář. Našla číslo Boba Talbota a vztekle ho vytočila.
„Cos mi to vyvedl?“ rozkřikla se na něj, sotva zvedl sluchátko.
„Nezlob se, Laurie,“ omlouval se Bob. „Já za to vážně nemůžu. Abych to dostal do ranního vydání, chtěl šéfredaktor, abych mu k tomu napsal pár poznámek. Napsal jsem mu tam, že tvé jméno se tam nemá objevit, jenže on mi tu historku prostě ukradl. V každém směru to od něj byla sprosťárna.“
Laurie znechuceně zavěsila. Srdce jí bušilo. Tohle byla pohroma, katastrofa. Za tohle ji určitě vyhodí ze zaměstnání. Teď už si nemusí lámat hlavu s tím, jak bude reagovat Bingham: bude zuřit. A jak po téhle aféře sežene jiné místo v oboru?
Přešla k oknu a zadívala se na smutný, zanedbaný dvůr, plný smetí. Byla tak zdeptaná, že skoro nic necítila. Ani plakat nemohla. Ale jak tak stála a dívala se na tu deprimující vyhlídku, její city se začínaly měnit. Koneckonců se zachovala jen podle svého nejlepšího svědomí. A Bingham, když mu včera volala, uznal, že to myslí dobře.
Její prvotní úděs z nadcházející katastrofy polevil. Náhle už si nemyslela, že by tohle musel být její konec. Určitě dostane vynadáno, možná že bude muset přejít na horší místo, ale nepropustí ji. Obrátila se^od okna a vrátila se do koupelny, aby dokončila úpravu svého zevnějšku. Čím víc si celou situaci promýšlela, tím klidnější se cítila. Už se předem slyšela, jak vysvětluje, že jí k tomu prohlášení vedl pouze smysl .pro zodpovědnost jako člověka i jako soudního lékaře.
Naposledy se vrátila do ložnice a dooblékla se. Pak posbírala své věci a vyšla z bytu.
Když čekala, až přijede výtah, všimla si novin u sousedových dveří.
Pokročila k nim a vytá…
