37.
"Upřímně řečeno," řekla Dors, "ani se mi nechce uvěřit, že jsme stále na Trantoru."
"Mám tomu rozumět tak, žes ještě nikdy neviděla nic takového?" řekl Seldon.
"Strávila jsem na Trantoru pouze dva roky, většinu z nich na univerzitě, takže nejsem zrovna zcestovalá. Přesto už jsem na různých místech byla a o dalších jsem slyšela, ale nikde jsem nezahlédla ani nezaslechla nic, co by se alespoň přibližovalo tomuhle."
Sluneční pán řídil metodicky, bez zbytečného spěchu. Po cestách se pohybovala i další krabicovitá vozidla, všechna s holohlavými muži za řízením, jejich holá temena se leskla v jasném světle.
Po obou stranách byly třípatrové budovy. Byly bez ozdob, všechny jejich hrany a linie se setkávaly v pravých úhlech, všechny byly jednotvárně šedé.
"Je to tu bezútěšné," zašeptala Dors, "hrozně ponuré."
"Rovnostářské," odpověděl jí Seldon stejně potichu. "Předpokládám, že žádný Bratr nemůže uplatňovat nárok na jakoukoli přednost nebo výhodu před jiným Bratrem."
Na chodnících, kolem kterých projížděli, bylo množství pěších, Nikde nebyl ani náznak toho, že by Mykogeňané používali pohyblivých chodeb, nezaslechli ani rychlodráhu.
Dors řekla: "Ty v šedých pláštích budou asi ženy."
"Těžko říci," řekl Seldon. "Ty pláště všechno skryjí a jedna holá hlava je jako druhá."
"Šedé postavy se pohybují jen v páru nebo s bílými. Bílí smějí jít sami a Sluneční pán je v bílém."
"Můžeš mít pravdu," Seldon zvýšil hlas. "Sluneční pane, byl jsem zvědav …"
"Pokud jsi, ptej se na co chceš, a já ti odpovím, uznám-li to za vhodné."
"Zdá se mi, že projíždíme obytnými oblastmi, Nezahlédl jsem ani náznak obchodních nebo průmyslových budov…"
"Naše společenství se plně věnuje práci na farmách. Odkud pocházíš, že ti to není známo?"
"Víte, že jsem z vnějšího světa," řekl Seldon koženě. "Přijel jsem na Trantor před pouhými dvěma měsíci."
"I tak …"
"Ale pokud všichni pracují na farmách, jak to, že jsme ještě kolem žádné nejeli?"
"V nižších hladinách," řekl Sluneční pán stručně.
"Mykogen je tedy v této hladině zastavěn pouze obytnými budovami?"
"V této a v několika dalších. Jsme přesně takoví, jak vidíte kolem. Každý Bratr žije se svou rodinou ve stejných prostorách jako ostatní; všichni máme stejná vozidla a každý z Bratří používá své vlastní. Neexistují zde žádní služebníci a nikdo nežije z práce ostatních. Nikdo se nad nikoho nevypíná."
Seldon zdvihl svá přelepená obočí směrem k Dors a pak řekl: "Ale někteří lidé chodí v bílém a jiní v šedém."
"To je tím, že někteří jsou Bratři a jiné Sestry."
"A my?"
"Ty jsi domorod a host. Ty a tvoje …" zarazil se a potom pokračoval, "… družka se nebudete muset řídit všemi pravidly zdejšího života. Přesto budeš ty nosit bílý plášť a tvoje družka šedý a budete žít v obydlí pro hosty, které je stejné jako příbytky Bratří."
"Rovnost pro všechny je krásný ideál, ale co se děje, když se váš počet zvětší? Je potom celý koláč rozdělen na menší kousky?"
"Náš počet se nezvětšuje. To by znamenalo nutnost rozšířit náš sektor, což nedovolí okolní domorodi, nebo zhoršit svůj způsob života."
"Ale když…"
Sluneční pán jej zarazil. "To stačí, domorode Seldone. Jak jsem říkal, necítím se povinen ti odpovídat na dotazy. Úkol, jehož jsme se podjali na žádost našeho přítele domoroda Hummina, je poskytnout ti zde bezpečí po tak dlouhou dobu, po kterou neporušíš naše pravidla. Tak učiníme, ale nic více. Zvědavost není zakázána, ale rychle zbavuje trpělivosti, pokud je neodbytná."
Něco v jeho tónu nedovolilo Seldonovi cokoliv říci. Hummin, přes všechnu svou pomoc, zjevně nepochopil přesně situaci.
Nebylo to bezpečí, co Seldon hledal. Přinejmenším ne pouze bezpečí. Potřeboval také informace, bez nich byl jeho pobyt zbytečný, a ani by zde bez nich nezůstal.
